neděle, 11. října 2020

Na chalupu přijel Marius s Barborou a zůstali až do neděle. Šli jsme překrásným podzimním dnem přes kopec a chmelnice a meze s obsypanýma trnkovýma keřema do Ročova. Cestou jsme potkali pár starousedlíků, kteří si ten městský gotický pár prohlíželi s velkým zájmem.  

Zajel jsem taky konečně do moštárny, což je už taková podzimní tradice. Ten zkvašený smrad na místě, bedny s jablky, sudy s kvasy na kořalku a ve velké místnosti vzadu ten veliký a respekt budící stroj s válci jako mandl, který si na jedné straně podává jablka z vodní lázně a na té druhé z něj teče mošt a padá suchá jablečná drť, to je každoroční atrakce nejen pro Žilvinasa, ale i pro mě. 

“U starýho domu si zpívám jako Zlata …”, notuje si mezitím Laime další z jejích šlágrů. O den dříve taky bráškovi sdělila, že má (jako bráška) pindíka normálního, na rozdíl od táty, který tam má tu “dalšou várku” a taky “chobotnici”. Ale doufám, že děti z přijatelně normálních rodin nakonec budou mít k nahotě přijatelně normální vztah. Ať už je dalšá várka co chce. 

Měl jsem poměrně sociální týden. Byli jsme v pondělí na obědě s ILLE, setkala se správní rada Demas, byl jsem na schůzce o Bělorusku na MZV. To všechno je zajímavé zejména s přihlédnutím k tomu, že nám Hop ve čtvrtek večer napsal že má Covid. Hned druhý den jsem šel na test, protože rodiče a protože babulka. Šlo to velmi hladce a já Covid nemám. I tak je to ale spíš jen otázka času a přemýšlíme s Alelií jak se k tomu postavit. Systém izolace se už zhroutil, o tom není pochyb – pokud je teď denně pět až osm tisíc pozitivních a každý se konzervativně potkal s dvaceti lidmi, mělo by každý den jít sto až stošedesát tisíc lidí do karantény, což se samozřejmě neděje. A pokud v tom všem zůstávají otevřené základní školy, kde si děti napříč společenskými vrstvami každý den navzájem ohmatají prstíčkama obličeje, je jasné že to půjde dál. Takže i když je technicky možné se přesunout na chalupu a tam se izolovat (a jak bych si to jinak přál!), co s tím, když to nemá žádný viditelný konec? Na týden? Na měsíc? Na rok? Než virus zmizí? Než bude vakcína? Být sám, klidně to vezmu jako výzvu a na nějakou dobu takhle zpoustevničím. Ale nejsem. 

Protože v pátek jsem pořád čekal na výsledek testu, jel jsem nakonec na den na chalupu sám s mi.pu. Vzal jsem s sebou taky Melody Makera a malé raritní kombo Marshall Lead 20 z roku 1980, které jsem nějakou náhodou objevil v létě na inzerát za pakatel. Je skvělý a protože tranzistorový, taky směšně lehký. Ale psaní písniček mi ani tak nešlo, i když bych byl rád. 

Jeli jsme s Žilvinasem na kole do Brd, je to tam opravdu krásný a nečekaně divoký, skoro jako taková Šumava za Prahou. Seděli jsme na zarostlé betonové ranveji bývalého vojenského letiště a kolem mlha a smrky.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.