Spolu s Yangonem je Washington cizí město, které znám vlastně nejlíp. V obou se cítím už skoro jako doma, tady jsem jednou i pár týdnů pobýval. I ta cesta je povědomá, Evropa, pak chvíli nic, pak přelet přes Britské ostrovy, pak dlouho nic (jen jednou byla někde nahoře nad Grónskem polární záře), a pak začnou ty studené pustiny severní Kanady, kde jsou jen řeky, kopce, lesy a sníh. Pak se začnou objevovat silnice, vyfrézované dlouhé přímky do té prázdné krajiny. Pak sem tam městečka, větší města, už je to lidský kraj, občas je vidět New York, Manhattan jako na dlani, za tmy normálně rozeznáš duhově světélkující Times Square a černý obdélník Central Parku, a už klesáme nad nekonečnýma suburbs a golfovýma hřištěma a jsme tu, Dulles airport, i s těma jeho srandovně zastaralýma zvedacíma autobusama, které cestující převážejí mezi terminály.
Je krásně, něco málo pod dvacet stupňů a slunce. Mezi schůzkama se člověk dost nachodí, a v takové dny je to vyloženě parádní. Vždycky se mi tu líbily ty široké větrné ulice i ta klidná atmosféra, skoro taková maloměstská. Je to klidné, mají tu skvělé jídlo a knížky, lidi jsou si tu vlastně docela podobní. Aspoň tedy v centru. Washington – město šprtů!
Cestou z letiště jsem se samozřejmě nechal rovnou vyklopit před Kramer Books. Ale bál jsem se něco kupovat, protože mě tu už u kamarádky čeká dvaadvacet knížek, co jsem si k ní naposílal z Amazonu a nejsem si jistý, jestli to už tak uvezu.
Jediné co bych tomu vytknul je, že peníze tedy zejména ve schůzkové dny lítají jako divé. Sklenička džusu? Čtyři babky, kámo. Oběd? Pod dvanáct s ničím nepočítej. Whole Foods? Haha! A tak to jede jedno za druhým.
Co ještě?
Nesehnal jsem masku Batmana, kterou by teď užil Žilvinas. Alelie už má pro něj hotový plášť, ale já jsem viděl akorát gumovou masku bílého jednorožce. Zkoušeli jsme tedy dítěti navrhnout, že by to mohl zkombinovat a kostým by se jmenoval “Batman jde na maškarní bál”, ale dítě to zavrhlo.
Tabard Inn, supr levný a řekněme boutique hotel, tady jsem ještě nebydlel. A sdílenou koupelnu jsem měl naposledy snad na lyžáku, haha.
Buredo – sushi rolky velikosti burita. Skvělý. Kde se ten pokrok jen zastaví?
Rakuya hned za Kramer’s.
Second Story Books hned nedaleko, se stojany knížek po dvou dolarech na chodníku. Měl jsem si přecejen vzít větší kufr.
Buffalo Exchange – můj oblíbenej second hand, i když od minula zdá se taky trochu zvedli ceny.
Staples – pro fetiš s notýsky, zápisníčky a dalším papírnictvím.
CVS Pharmacy – pro fetiš s Doritos Dinamita, Tostitos a dalšími doma nedostupnými slanými pochutinami.
Zbývá den a zase domů. Je toho všude dost a nějak se zdráhám si připustit, že za týden začínáme s ILLE turné s Michalem Hrůzou.