sobota, 16. ledna 2021

Byl jsem na kontrole po vytrhlé osmičce a panu doktorovi se nelíbil příběh o žluté nosní tekutině. Už jsem byl na cestě pryč, když mě zavolala recepční zpátky, že by mi ještě udělali CT. Mohl jsem se tak podívat do svých čelistních dutin, z nichž ta nad zubem je skutečně plná něčeho. Prý se to skoro určitě vstřebá a já se radši neptal co se s tím dělá pokud ne. Nabádal mě, abych nesportoval. Ráno jsem tak cvičil jen trochu. Leden je stejně na nabírání sil. 

Stavil jsem se u Kataríny Mišíkové pro knihovnu, co jí tam už asi rok překáží. Katarína je trochu pod dekou ledna a covidové izolace, ale jinak vypadá dobře a těší se na Počúvadlo, čemuž jsem rád. Vrátil jsem kuchyňský robot Kenwood, což byl takovej plastovej neuspokojivej krám a se zaťatými zuby koupil drahej KitchenAid. Jsem zvědavej, co si o tom rozhodnutí budu myslet za čas, ale myslím, že budu rád. Kdykoliv jsem na to měl, přemohl lakotný instinkt a pořídil něco kvalitního, ty peníze rychle přebolely a pokaždý když jsem to pak vzal do ruky, dělalo mi to radost. Stejně jako mě ty špatný a laciný věci pokaždý štvaly. Poučení – buď to neměj vůbec, nebo pořiď něco dobrýho.

Jeli jsme bobovat na svah do Mnichovic, obě děti se vesele kutálely ve sněhu a psí babucha běhala jako politá živou vodou.

středa, 13. ledna 2021

Buržoazní život. 

Léta hnětu těsto na chleba rukama, zlomil jsem při tom už dvě špachtle a vždycky si při tom stýskám po kuchyňském robotu. Když mám dohněteno, říkám si, že je to jen další krám a že to takhle vydržím. Včera Alelie moje stěžování už nemohla poslouchat a poslala mě jeden koupit. Jsem zvědavej jestli se náš život zlepší. 

Žilvinas a Laime odešli k babičce a my s Alelií osaměli doma. Ale místo abychom se věnovali nějaké vzácné činnosti jako například neomezovanému souložení, objednali jsme si napařované knedlíčky z Dim Sum Spot a bavili se o výchově dětí. Poslední zbytky romantiky odešly když mi z nosní dírky nad dírou po zubu znova začala vytékat zvláštní žlutá tekutina. Byl to ale hezký podvečer. 

Petru Šáchovou, která se věnuje hrozně zajímavému tématu restorativní justice, na moji nominaci vzali do nějakého programu Salzburg Global Seminar a já z toho mám radost. Ona to neví, ale písnička Chodí okolo z první desky ILLE je hodně o nich. 

Z podobného soudku, umřel David Stypka, což mi přijde hrozně smutný a blbý. Nikdy jsme se sice nepotkali, ale vždycky mi byl sympatickej a měli jsme spoustu společných známých, takže mi přišlo že ho skoro znám.   

Venku je slunce a zima a já už se zase cítím zdravej. 

úterý, 12. ledna 2021

Sociálně izolovaný život. 

Tříletá Laime se nedávno zasnila při vzpomínce na nějakou návštěvu: „Jé, to bylo jak u nás byla Janička!“ Chvíli se odmlčela a pak dodala: „To bylo blbý“.

Protože mám dlouhodobě rád ráchání ve studený vodě a říkám si, že by mi prospěl nějaký jasný kurz, kde mi budou říkat co mám dělat, i já jsem se rozhodl vyzkoušet Wim Hof Method. Šíří se to Čechama poslední rok jako epidemie a Jelen říkal, že u Vltavy v Braníku je to teď navečer v tý zimě a tmě samej cachtající se naháč. Přijde mi to fajn. Akorát mi poslední týden byla často taková lezavá zima, kterou si pamatuju z některých dřívějších období, kdy jsem se delší dobu sprchovával studenou vodou. Ale aspoň Alelie vidí že není jediná, kdo může chodit do postele oblečenej spíš jako na lyžák. 

Roli v tom asi hraje i to, že mi v pátek vytrhli horní osmičku, zub to byl velký, rozložitý a ke kosti poněkud přirostlý a následkem toho mám kromě díry ještě trochu seštychované patro. Předepsali mi antibiotika, ale já to chtěl zvládnout jen propolisem a šalvějí. Rozmyslel jsem si to až v neděli ráno se solidní horečkou a zvláštní žlutou tekutinou, co mi vytékala z dotyčné nosní dírky. Teď už je to lepší, skoro zase normální. 

Viděli jsme se o víkendu s Olgou a Toníčkem, ale jinak jsme v podstatě doma. Popravdě řečeno, nejvíc sms jsem si v posledních dnech vyměnil s GSM topením na chalupě. 

Čímž neříkám, že je to nuda. Zrovna před chvílí se ze záchoda ozvalo mammíííí!„Co?“ 
„Já si prdla a z toho se lekla!“ 

úterý, 5. ledna 2021

První den v práci byl docela pozvolný, ale stejně jsem skončil značně vycucnutej. V Praze je ten home office o dost těžší než na chalupě, protože tam můžu na konci pracovního dne jít ven a třeba porazit strom nebo udělat nějakou jinou záslužnou a uspokojivou věc, kdežto tady můžu akorát přejít z jedné místnosti do druhé a tam si místo na židli sednout na gauč. 

2020 becomes 2021

Loni jsem poprvé od roku 2014 nebyl v Barmě, ani nespal mimo domov obvyklých padesát nebo šedesát nocí (tu bilanci jsem obvykle počítal s pocitem viny právě v prosinci v letadle cestou z Barmy). V únoru jsem byl v Gaziantepu a v březnu ještě úplně na poslední chvíli v Haagu. Odehrál jsem jeden koncert s ILLE, jeden s Alaverdi a paradoxně nejvíc, tři, s Worm’s Rafination – všechny v první polovině roku. 

Bezprecedentní rok 2020, strávený z velké části na chalupě, odhalil různé věci. Říkám to s respektem k tomu, že pro mnoho lidí to byl rok těžký a s pokorou k tomu, že i pro nás se to může rychle změnit, ale pravdivě musím říct, že pro nás to byl parádní rok. 

Zjistili jsme, že když jsme spolu v podstatě nonstop, je to fajn a nesežereme se. Vždycky jsme si říkali, že by bylo pěkné žít blíž přírodě, trhat si okurky k obědu ze záhonku, vidět kdy kvetou třešně a kdy potom jabloně, kdy se líhnou vrabci, prostě sledovat ten koloběh ročních období zblízka každý den a mít možnost trávit čas pod širou oblohou. A letos jsme poznali, že je to opravdu tak dobré, jak jsme si to představovali. Šlo to hlavně proto, že jsem mohl pracovat odtamtud, že Žilvinas nemusel do školy a že si tam měl s kým hrát. Kamarádi spíš jezdili na náma, takže ani sociálně jsme nestrádali.

Ten rok nám nasadil brouka do hlavy jestli si nechceme ten život nastavit trochu jinak. Zvažovali jsme plnohodnotně se přestěhovat na venkov. V Praze pronajmeš byt, což ti samo o sobě pokryje část nákladů na skromný život na chalupě, zbytek bychom nějak dovydělali, vyřešili tam pár zbývajících komfortů jako pitnou vodu a mohli tam žít trvale. Nakonec jsme to zavrhli kvůli dětem. I když pominu kolik času by člověk musel trávit šoférováním do škol, prací a kroužků, naznali jsme, že škola v Praze přecejen skýtá víc příležitostí než na venkově. A co teprve v době, kdy děti budou teenageři a byli by připoutaní jako rukojmí s maminkou a tatínkem na dvorečku samoty u lesa. Bude asi taky výhledově praktické být po ruce mým rodičům, kteří rovněž nemládnou. 

Jak vyhasla skoro veškerá hudba a nic jiného z téhle kategorie se mi neobjevilo, ten rok mi taky odhalil to, že život zaměřený jen na práci k obživě a na tu chalupu je trochu jalový pokud ho nedoprovází ještě nějaká jiná práce, do které investuju energii a invenci. Nebo pokud to tam nemá nějaký další cíl, který by sloužil i dalším lidem (třeba že tam pořádáme nějaké kurzy), nebo třeba generoval nějaké peníze a dalo by se to tak považovat za příspěvek k živobytí na vlastní triko. Mám například dobrý pocit, že jsem tam nasázel asi šedesát ovocných stromů a třeba osmdesát keřů, ale zatím je to jen cíl sám pro sebe – nevím co s nima vlastně budu dělat až to bohdá všechno začne plodit. Tenhle jiný smysl mi dlouhou dobu suplovala právě především hudba, kterou teď ale provozuju minimálně a ani mě to vlastně teď samotného moc neláká. Asi v tom musí přijít nějaký vnější impuls.

Takže v tomhle roztržení mezi Prahou venkovem a taky v profesním smyslu se cítím teď trochu ve slepé uličce. Věčné chalupářské přenášení těžkých tašek po schodech, v pátek tam a v neděli zase zpátky zavání takovou měšťáckou zaprděností, stejně jako je otrava opakované zabydlování, vyhazování mrtvých myší, vytápění a zase vyklízení, což zabere překvapivě dost času a úsilí. Nemuselo by pokud by člověk žil na jednom místě. Zatím tedy nevíme co s tím. 

I když na to předchozí odstavce nevypadají, řekl jsem si, že nebudu tolik energie trávit analyzováním chyb a toho co dělám blbě a budu se snažit přemýšlet co a jak dělat líp. Vstupuju tedy do Nového roku s opatrným osobním optimismem v tom smyslu, že když budu držet dobrou kázeň, dobrou mysl a antény vystrčené, zase se něco obrátí a já budu vědět kam se napřít. Taky s mlhavýma obavama pokud jde o vývoj ve světě. A především s pokorou a vděčností za to, že se máme rádi, je nám spolu dobře a jsme zaplaťpámbu dosud zdraví.