Month: October 2023

Pondělí a úterý jsem převážně ležel v posteli a pracoval, neboť jsem nechtěl chodit plivat bacily na kolegy. Ve středu jsem šel do práce, ale pořád se cítil poněkud hadrově. Žilvinasa zase bolelo v krku, a proto jsme dost váhali jestli jet na plánovaný víkend na kolo do Českého lesa. Ale protože bylo krásně a slibujeme si to už rok a půl, jeli jsme. Nakonec jsme nestanovali, nýbrž si udělali základnu v autě. 

Je to krásný kus země, rád bych tam byl častěji, ale kam to v tom životě dát, že ano. V sobotu jsme udělali asi třicetikilometrový okruh lesem. Shodli jsme se že je to hezké, ale že se ani jeden necítíme zcela na vrcholu sil, a že nás kupodivu baví víc chodit než jet na kole. Odpoledne jsme dorazili zpátky k autu a Žilvinas usnul. Našli jsme parádní místo u rybníčku, kde bylo i ohniště a lavička, a mně se navzdory větru podařilo rozdělat oheň. Udělali jsme si večeři a šli spát. Ráno jsme chtěli zajet do Německa na dortíček, ale protože tam mají všude v neděli zavřeno, jeli jsme rovnou domů za holkama. Ale určitě pojedeme znovu, klidně bez kol, jen s větším batohem. V podvečer jsem šel zase s Laime na hřiště u hrocha. V Izraeli se zatím vraždí o sto péro, ale já s tím tady a teď nic nenadělám, ať se tím budu soužit sebevíc. 

Tak jsem přežil to bláznivé září. Nořím se z něj sice s rýmičkou jako trámíček, ale jinak celkem v pořádku. Těším se, že to přecejen aspoň malinko zvolní a já budu moct jaksi dohnat sám sebe. Tyhle dny, kdy člověk jen odpinkává co se na něj řítí, nemůžou trvat moc dlouho. 

Ve středu jsem přistál v Praze a hned jel do práce, protože jsme měli pohovor s novou budoucí kolegyní. Ve čtvrtek jsme odjeli na chalupu a já se zase večer vrátil do Prahy, protože jsme hráli s VTM na Sedmičce s americkýma the Drowns. Bylo to pěkné. Naznal jsem, že když mám dostatečně nahlas kytaru a opravdu se slyším, hraje se mi líp. 

V pátek přijela na chalupu Mucha s kapelou, my jsme se odkýblovali domů a já jel hrát do Chodova u Karlových Varů. I to bylo docela pěkné. Abychom nemuseli vykládat dodávku, přespali jsme právě u nás na chalupě, čímž vzniknul neobvyklý a fajn večírek a pak ještě dopoledne Mucha / VT Marvin. Pak jsme zase jeli do Prahy a přeložili věci do nové dodávky, kterou jsme si pronajali aby cesta do Žiliny utíkala líp než v našem třicet let starém Transporteru. Avšak běda, neměli jsme to dělat – nová Toyota Proace se u Uherského Brodu přepnula do nouzového režimu a od té doby jela z kopce maximálně osmdesát a do kopce čtyřicet. Nakonec jsme se tam doploužili a odehráli dost povedený koncert pro překvapivě laxní publikum. Už mám v oku na které písničky lidi jak reagují, bývá to podobné. Tady to bylo jiné. Možná to bylo i tím, že zrovna zveřejňovali první odhady výsledků voleb. 

V šedé ráno na ubytovně uprostřed industriálního areálu pod mlžnými kopci Kuláč pravil, že v první den obnoveného klerofašistického státu je nejvyšší čas odjet, a vyrazili jsme domů. Tou zpomalenou dodávkou to trvalo devět hodin, já už měl horečku a bylo mi blbě a zaříkal jsem se, že na něco tak pitomého jako jet na Slovensko na jeden koncert už nikdy v životě nekývnu. Almela volal jestli na chalupě máme pepř – nazkoušeli u nás čtyři parádní nové písničky a teď na zahradě grilují ryby. Venku byl nádherný, stále letní den a já na něj koukal zachmuřeně s unudleným nosem a osezeným zadkem z okna dodávky – co tady vůbec doprdele dělám, proč nejsem venku se ženou a s dětma nebo negriluju ryby v oslavě nad složenýma písničkama! 

Pak jsem dorazil domů a šel se vypotit. A dneska začínám tedy dohánět sám sebe, jak řečeno výše.