pondělí, 25. září 2023, Cape Town 

Dorazili jsme s M. z Amsterdamu v sobotu pozdě večer a protože jsme v neděli měli volno, hned po dvanáctihodinovém letu na letišti jsme si vyzvedli pickup Ford Ranger veliký jako menší cisterna. Stejně jako minule jsem se trochu bál že s tou krávou, za tmy a navíc s volantem napravo napáchám nějakou hroznou škodu, ale stejně jako minule jsem si na to překvapivě rychle zvyknul. 

Začíná tu jaro, všechno kvete. Vyrazili jsme volnou trajektorií na sever kolem jaderné elektrárny, kolem přírodních rezervací, úhledné kolonie blahobytných letních domů u pobřeží a později kolem obrovského slumového města chatrčí z vlnitého plechu Khayelitsha – celá krajina, celé svahy a údolí, plné domečků z vlnitého plechu. 

Severně od města, odkud je Cape Town už jen stolová hora v dálce zahalená v mracích, jsou duny, kam vás pustí i s autem, pokud tedy máte 4×4 a nemáte s sebou alkohol. A jinak si dělej co chceš. Člověk nenavyklý terénní jízdě z toho rychle získá respekt. Klouže to, naklání se to a auto v písku plave. Zahrabal jsem se na vrcholku jedné duny, ale nakonec se mi povedlo se z toho dostat a našišato pozadu sklouzat zpátky dolů. 

Nejdřív svítilo slunce, ale z východu už přicházely těžké dešťové mraky, na večer byla hlášená velká bouře. Oceán dostal vzteklou špinavě okrovou barvu a velké vlny začaly vyplivovat kilové řasy až na silnici. Opět mě fascinuje, že tímto směrem není nic, jen moře. A až teprve zhruba tři přejezdy Evropy odsud – Antarktida! Stavili jsme se na oběd v Paarl, samozřejmě stejk, kdo jí maso a neživí se tu stejky, šlape si po štěstí. A když jsme vylezli ven, naplno pršelo a pršelo celý večer a celou noc a přestalo až dneska po obědu. K tomu začala vichřice a náš hotel, přestavěný z vězení a plný dutin a průduchů, úpěl a skučel a sípal meluzínou v prudkých záchvěvech až do rána a okenní tabulky se třásly. 

pátek, 22. září 2023 

Září běželo dál dost splašeným tempem, jak se dalo čekat. Odehráli jsme čtyři koncerty s VTM včetně zajímavé aktivistické akce „Riot over River“, ještě tři tenhle měsíc zbývají – Sedmička v Praze, Chodov u Karlových Varů a den potom tyvole Žilina na otočku. Riot over River byla mimořádná přehlídka divných lidí. Od old-school pankáčů, přes mladé old-school pankáče, kteří se narodili mnohem později ale přesto drží tu estetiku roku 1983, po všelijak tetované, propíchané a genderově nejednoznačné hipstery moderní. Zajímavé, i když asi ne překvapivé, je že k obvyklému „fuck the system“ se přidala ta témata moderní, třeba „fuck the cis“, a že tam opravdu byly stánky socialistické internacionály a mezinárodního komunistického svazu. Před námi hrála zajímavá crustová kapela Marne, se zpívající basistkou. Na crustu je mi něco blízkého, asi to vypjaté sdělení v tom všeobecném čurbesu, crustové kapely byly taky původní inspirace pro Alaverdi.  

Byli jsme na prvním výjezdu s týmem, abychom se trochu poveselili jako lidi, než spolu budeme už zase jen řešit jen hojnou práci. Bylo to hezké, je to skupina fajn osob a měli jsme zatím obecně šťastnou ruku při výběrech. Po deseti letech této práce naznávám, že jsem se přecejen možná i něco naučil a nejenže to víceméně funguje (což si moc za osobní zásluhu neberu), ale lidé že se na mě obracejí s dotazy které mi přijdou jednoznačné, ale jim ne. Z čehož potažmo odvozuji že jsem zřejmě v té oblasti za tu dobu osmózou dosáhl určité expertízy. Ono se to rychle může změnit, samozřejmě, žonglujeme toho teď hodně. Kdo by to byl každopádně na začátku řekl že tu pořád ještě budu. Já určitě ne. 

Půjčili jsme chalupu Aleliině kolegyni a potom taky Olze s rodinou. Jsme rádi když to je k dobrému i jiným lidem, když už tam nemůžeme být sami. Ale jabka a švestky stejně letos moc nejsou, čímž odpadá velká část zářiových prací, páč mulčovat se dá klidně pozdějc. Laime nastoupila do první třídy a vede si svědomitě. U Žilvinase v jeho věku je asi už hlavní cíl aby ho něco zajímalo a aby příliš nezklackovatěl a z toho telecího období pokud možno časem vyletěl jako motýl z kukly. Nemaje předchozí zkušenost s jedenáctiletými potomky, děláme jak umíme. Užívám si, že se pořád ještě občas přitulíme. Babulka oslavila devadesát osm let. 

pondělí, 4. září 2023, Bhopál 

Vstal jsem o půl šesté ráno abych se podíval jak z teplé tmy vychází slunce. Mezi okny koupelny bydlí v hnízdě z natrhaného papíru jedna z těch malých veverek. Leze tam větrákem, který vede ven. Když se jdu vyčůrat, někdy uteče a někdy na mě jen tak kouká. Chtěl jsem zapnout ten větrák aby nemohla ven a já si ji mohl pořádně prohlédnout, ale ona by do něj taky v panice mohla vběhnout a co pak s tím. Tak mě jen občas sledují z hlubin papíru bystrá černá očka. 

Dneska jsem měl volno, a tak jsem většinu dne strávil prací, ale ráno jsem se jel podívat na buddhistické stupy a ruiny klášterů v Sanchi. Bylo to hezké; kontemplativní atmosféru trochu kazil jen můj strejda se samopalem, který se vždycky zřízenců vyptal kam se tady nejvíc chodí a pak mě tam posunky zval.  

sobota, 2. září 2023, Bhopál 

NJA je rozlehlý areál na kopci nad bhopálským jezerem a přehradou, jejichž klidná hladina se ve vlhkém horkém oparu rozprostírá v zelených travách. Běhají tu malé veverky co vypadají jako Chip a Dale a taky velicí pávi. Všude bují tropické květy v záhonech i květináčích. Silničky jsou lemované palmami dole natřenými vápnem. Je to jako v botanické zahradě a zahradnicky je to úžasné. Do takové scenérie jsou zasazeny bílé budovy, paláce i bungalovy, všechny oddělené diskrétní vzdáleností a množstvím tropických rostlin. Uvnitř velké a prázdné zasedací místnosti létá bílý motýlek. 

Zase až tak diskrétní to ovšem není. Například nám s M. přidělili každému jednoho uniformovaného policejního strejdu se samopalem, který musí všude chodit s námi. Vymluvit si to nedali, bo protokol. K večeru se ke strejdovi vždycky přidá četa vojáků s kalašnikovama, nevím proč.