Month: June 2020

Na svatého Jana venku drobně pršelo. Vůbec mi tenhle chladnější a na déšť bohatý červen přijde velmi požehnaný. Začínají plodit jahody, hrášky a třešně, včera ráno jsme s Žilvinasem vytlačili kola na lesní náhorní plošinu nad námi a tam už rostou borůvky.

Měli jsme u nás už tradiční slunovratový mejdan. Že během toho dojde voda ve vrtu, to už je taky skoro tradice. Ona se zase vrátí, i když to tentokrát trvalo dost dlouho. Spolu s kvalitou té vody je to dost velký problém, který zatím nemá řešení. Zkusíme prohloubit kopanou studnu. Pokud to nepomůže, pak nevím – asi nový vrt někde na druhé straně domu a doufat že za těch sto tisíc nebo kolik navrtáme něco lepšího. Majetek tíží, to je nepochybně pravda, ale zase tu můžu sázet jabloně. 

Slunovratový mejdan byl nicméně hezký, i když v sobotu večer přišla bouřka tak obrovská, že jsme tam takovou snad pět let neviděli. Alelie vymyslela a zorganizovala bojovku na téma pravěk, i když velikánský a krásný mamut z kartónu a hlíny vlivem deště poněkud chcípnul. Vyzkoušeli jsme taky novinku, a to krátké přednášky o tom čemu se kdo věnuje. Vychází to z toho, že se tam potkávají lidé dost z různých světů, kteří dělají různé zajímavé věci co by mohly zajímat i ostatní. Maťo tak mluvil o Kytarové zbrojnici, Qwerty o glutamátu, Martin Puškař o kolizních systémech v letadlech, které pomáhá v Arizoně vyvíjet pro Honeywell, Honza Černý přijel mluvit o programech ČvT pro znevýhodněné děti a Honza Tománek četl Almelovu pohádku O klukovi s vypůjčenými křídly. 

A taky skoro tradičně jsme byli s Alelií coby hostitelé po víkendu hotoví a připraveni leda tak na další víkend odpočinku.

Rojí se nám doma mravenčí královničky, posledních pár dnů je jich ráno plné okno a snaží se dostat ven. Červen je zatím mimořádně chladný a deštivý a mně to vůbec nevadí, protože ta dlouhodobě vyprahlá krajina to potřebuje – inu, jako vodu. 

Trávím den v Praze, což znamená, že už několik dní předem si dávám dohromady poznámky co všechno bude potřeba oběhat, pak si je seřadím tak aby se to dalo spojit a pak jedu podle toho. Takže je to pak takový maraton zařizování, nakupování a schůzek. Ale to je dobrý. Město je mi nadále cizí, ale chodí se už bez roušek, v ulicích je teplo, je to takové pražské léto. Přijde mi, že lidé na ulici omládli – jako bych se najednou z venkova vrátil o generaci starší. 

Alelie měla o pár dní dřív své pražské volno a my s dětma vesele hospodařili na chalupě. Žilvinas musel pomoct starat se o Laime když jsem pracoval, díky čemuž Laime trávila ještě víc času se staršími dětmi, díky čemuž mi večer nevinně oznámila, že ta zrající jahůdka v záhonku je už “velká jako svině”.  

Strávili u nás příjemný den Olga a Dominik a úplně malinký Tonda. Vegetariánská domácí burrita a hovory o životě. 

Až do včerejška bylo poměrně chladno, ale už se to otepluje. Taky docela pršelo, což je vždycky vítané. 

Byl to deštivý a domácí víkend, kdy jsme toho uvnitř domu mnoho posunuli. Například jsme se konečně na spaní přestěhovali do horní ložnice a neobýváme už celý den a noc jen jednu místnost jako venkovani před sto lety. Trochu se mi po tom stýská, bylo to vlastně fajn. Nahoře jsme to celé přešoupali a každé dítě má teď svou postýlku a svůj koutek. Dole díky tomu taky vznikla nábytková rošáda a k tomu jsem konečně vykachlíkoval stěnu pod dřezem (vznikla tam taková odvážná červeno-žluto-bílá mozaika jako plameny na kabrioletu) a vyrobil z půdovek odkládací plochu za sporákem u stěny. 

Celou sobotu nonstop pršelo a země vděčně nasakuje vodu. Probíhá obvyklý květnový růstový spurt tmavě zelené trávy. V neděli vyšlo slunce a my se vydali na výlet do neznámých míst okolních lesů. Koupili jsme si předtím v Kartografii pár podrobných mapových listů a dozvěděli se tak o končinách, o kterých jsme neměli ani ponětí a přitom jsou v podstatě jen přes údolí. Například zasypané kutné jámy, obrovské rozlohy borůvčí (které přímo u nás jinak vůbec není), nebo údolí jak ze Šumavy. Byl opravdu krásný slunečný, křepký a vlahý den.

Dneska ráno zase prší a já pracuju u kamen v podkroví a poslouchám jak kryt komínu bubnují kapky. 

Je to triviální, ale dochází mi, že se mentálně nebudu posouvat dál pokud se budu rozptylovat alkoholem, špatnou disciplínou a podléháním jiným obvyklým slabostem. Nějak jsem měl pocit, že to uhraju oboje, že mě to tolik neovlivňuje a mám na to všechno dost síly. Ale je to přece nesmysl. Jak jsi jednou přesvědčený že něco je nějak, musíš se holt snažit podle toho žít. Jinak se zatížíš, budeš si pěstovat napětí, které se ti nakonec nevyplatí, případně si zaplácneš mysl tisícerou planou kratochvílí abys od toho odvedl pozornost. A až se ti jednou zase rozsvítí, budeš toho ztraceného času litovat. Odpřesvědčit se silou vůle nelze, leda že se ti opravdu v hloubi změní pohled na věc.