Month: May 2020

Přijela na dva dny Lenka s Edou. Vídáme se málo, ale vždycky je to dobrý a jsem moc rád, že si zůstáváme blízcí celou tu dobu, což je tyvole skoro na den přesně jednadvacet let. Vyzvednul je Almela, který jim teď dělá občas řidiče. A jsme tu zase jen my a rybník a rozestavěný penzion naproti za ním. Vrabci krmí mladé v hnízdech ve vykotlaných spárách fasády, nebo hraboší v krmítku a shazují zrníčka do květináčů pod ním, kde mě pak mate když najednou vyroste obilí.

Zvláštní jak dny prosviští a najednou je už dvouciferný květen. 

Byli u nás pár dnů Königovi, což bylo moc pěkné. Dělali jsme pizzu v hliněné peci a opékali buřty a hovořili o životě nebo občas jen pospolitě mlčeli. Dost si těch chvil s blízkými kamarády vážím. 

Taky jsme měli koncert s Worm’s na takovém DIY metalovém festivalu uprostřed ničeho u Kolína a to bylo taky moc pěkné. Bylo fajn stát zase na pódiu a hrát, stejně jako se vidět se spoluhráčema. 

Zasadili jsme s Laime všechny sazenice, co opečováváme v některých případech už od ledna a taky zprovoznili zahradní čerpadlo, kterým můžeme zalévat vodou rovnou z rybníka, což je opravdu výhoda k nezaplacení. 

Je nádherný květen. 

Přivezl jsem z Prahy kola a posledních pár dnů brzy ráno jezdíme s Žilvinasem na krátké výlety do lesa nebo okolních vesnic. Je pěkné takhle spolu trávit ráno. Kupodivu i mi.pu, stará psí babucha, to zvládá a podle všeho ji to baví. U posedu, kde se říká “v babinci”, je ráno čerstvě vyvržený kanec. Nad Vinařicema u polní cesty stojí prastará vétřieska, úplně zrezlá a po okraj naložená smrkovýma větvema. 

Kvetou šeříky a jabloně, třešně už jsou dávno odkvetlé, takže ženu je třeba líbat pod jabloní. Snad se to taky počítá.