Month: April 2023

O víkendu bylo krásně. Upekl jsem třeba chleba a postavil zeď. Laime mi se zdí pomáhala, včetně rozebírání hromady velkých opukových stavebních kamenů. Našli jsme v ní zasypanou zrezlou lopatu, vypadá jako z šestnáctého století. Alelie měla holčičí víkend, tak jsme byli s dětma na chalupě sami. Opekli jsme si první letošní buřty. Koupal jsem se v rybníku. Ptáčkové létají na krmítko, poprvé taky barevní stehlíci a světle modrohnědí dlaskové tlustozobí. Bachyně nám rozrývají zamulčovaná místa na louce, ale větší škodu naštěstí nenapáchaly.

Další pracovní cestu teď nemám naplánovanou skoro tři měsíce a jsem tomu docela rád. Ono těch sedm květnových koncertů bude asi stačit. 

Byl to další týden plný událostí, především pracovních. Měli jsme taky zkoušku s VTM. 

Kromě toho jsme ve středu večer šli s Žilvinasem na fotbal na zápas Slavie a Bohemky v Edenu. Na fotbalu jsem byl jen jednou, asi v patnácti letech a jen jako zdravotník, takže to vlastně bylo teď poprvé. Nijak se netajím tím, že velký fotbal považuju za jen o málo lepší než veřejné popravy, které aspoň mají odstrašující efekt. Jinak to dmýchá pestrou paletu špatných věcí v lidské nátuře – fašismus (modří proti červeným), agresi, machismus, alkoholismus, korupci (velký fotbal je všude smradlavý až hanba), pitomé materiální pozlátko (ty jejich značkové hadry a ferrari a blondýnky!), nevkus a obyčejnou člověčí nevědomost. Jen proto, že mám svéprávné a inteligentní kamarády, kteří na tom něco vidí, beru v potaz že na tom tedy asi něco je. 

Takže jsem byl docela zvědavý jaké to bude. A opravdu mě to celé ale úplně míjí. Není to tak, že by to celé byl opruz – naprostá většina času je jen prachobyčejná nuda. U vchodu vás prošacujou a můžete se jít postavit do fronty na schody na tribunu. Tam pak sedíte v zimě jako slepice na hřadu a koukáte jak malí panáčci utíkají za míčem a každých patnáct vteřin ho někdo z nich kopne mimo hřiště. Pak se znovu rozehraje a takhle pořád dál. Za brankou dunějí bubny a rozeřvávač diriguje popěvky pár stovek skalních jako „óje ó – Slávie gól“. Abych byl fér, sklandovali taky překvapivě osvícené „Slávie – prána“, ale nejsem si jistej jestli jsem jim dobře rozuměl. Za skly VIP lóží sedí všelijaké ohavné charaktery typu Jaroslava Tvrdíka a dalších, které si radši ani nechci představovat. O poločasu se můžete jít postavit do jiné fronty na klobásu za stovku a balíček navlhlého popcornu za sedm pětek. Proč že je to laciné a špatné jídlo tak drahé, když už jste jim dali peníze za vstupné? Inu, je to tak proto, že vás zrovna mají v hrsti a že můžou. Utkání se asi pětkrát prodlužovalo. Pak už jsme se mohli jít postavit do fronty na schody dolů a pak zvesela do fronty na zaplacení parkovacího lístku a konečně do fronty aut směrem k výjezdu z podzemního parkoviště. 

Vlastně je na tom i něco fascinujícího, být obklopen desítkami tisíc lidí, kteří si tohle užívají, být takhle totálně a naprosto mimo. Má to ale i jeden opravdu pozitivní aspekt, a tím je samozřejmě Žilvinas, kterého to baví, a být takhle spolu za večerním dobrodružstvím je parádní. Už hlídáme kdy se objeví lístky na finále Sparta-Slávia. 

Snažím se hledět si svého a příliš mentálně nebrousit do velkých a černých scénářů. Ať už je to válka, umělá inteligence nebo rakovina. Adéla zemřela před pár týdny, skvělá a odvážná Laura bojuje. Ale ani s tím nic neudělám, kromě toho že jí můžu přispět na léčení a přidat pár povzbudivých slov. 

Velikonoce jsme strávili na chalupě, postavil jsem s Žilvinasem zeď a rozvážel hromady hlíny, kterýma srovnávám a rozšiřuju dvorek. I když je to těžká a docela otravná práce, je hezké jak tím něco vzniká. Sel jsem taky různá semínka a koupal se v rybníku, byť je pořád vlastně dost zima. 

Přečkali jsme i velikonoční pondělí. Po hejtu na fotbal už tady nebudu rozvíjet další, ale ze všech přiblblých lidových tradic mi velikonoční šupání se vším co k tomu patří přijde jako jedna z těch nejblbějších. Ne nadarmo se „lidový“ dá často použít jako synonymum „hloupý“. 

Je to už takový dědkovsky nevraživý post, ale to se někdy nedá nic dělat.