Month: June 2022

Tohle byl tedy dost náročnej měsíc. Pokud budu počítat i ty dva co se ještě stanou koncem týdne, vešlo se do něj sedm koncertů se třema kapelama, šest zkoušek (celkem dokonce se čtyřma kapelama), víkendový mejdan slunovratu (který je v roli hostitelů taky vždycky celkem náročný i když se to nezdá), k tomu poměrně zahuštěná pracovní agenda na plný úvazek a ta zběsilá týdenní africká cesta. Má žena je svatá že mi to všechno toleruje. 

Takže vstupujeme do července, kde bych si dost potřeboval odpočinout, ale už teď vidím, že to nepůjde, protože těch pracovních úkolů zbývá ještě dost a všechny jsou urgentní a důležitý. 

A když jsem si tu tak pěkně postěžoval, můžu zase jít něco dělat. 

Tak jsem těch posledních deset dnů nějak dal a můžu se konečně zase věnovat práci, která se mi mezitím nahromadila jaksi u počítače. Vrátil jsem se po víc než 24-hodinové cestě v pátek odpoledne a navečer jsme jeli na chalupu. V Africe příjemně, tady strašný horko, třeba 37C. V sobotu jsem tam nechal rodinku a jel na dvoják s VTM, nejdřív u rozhledny u Mariánských lázní, kde jsme hráli s Lanugo (pozoruhodná to kombinace!), potom na punkový festival Koupák někde u Brd. V obou případech jsem si výborně zahrál. Pes nám mezitím začal pajdat tak, že už se někdy neodvažuje chodit po schodech, což je problém. Já těch jejích 40 kilo ještě unesu, ale nikdo jiný z rodiny samozřejmě ne a je otázka co budeme dělat až už do těch schodů nebude moct vůbec. 

Včera jsme měli zkoušku s ILLE s Daliborem Hrubešem, co bude v sobotu na Rábí zaskakovat za Almelu kterej nemůže.

Dneska o půl čtvrtý ráno jsem vyprovodil Žilvinasa na autobus do Legolandu. Cestou domů jsme si povídali s Ivo Anderlem a Zoškou Bartovskou a obloha světlala, protože zrovna v ten moment, v tu hodinu, byl letní slunovrat. Od této chvíle se dny zkracují a odpočítávají k zimě, ve které se Rusové pokusí nám zkroutit ruce za záda co nejvíc to půjde. A nabitý červen mě zatím háčkem v pysku táhne dál.  

Jsou to plné dny, jak jsem předpovídal. Dneska jsem se po delší době zase dosyta vyspal. Stejně jsem ospalej, protože je takový zamračený a deštivý den, ale je jasně patrné, že ten spánek je zásadní. Mám dost nabitý týden a jeden ještě bláznivější před sebou, tak už jen z toho hlediska bych měl teď držet dobrou životosprávu. 

Měli jsme na chalupě Slunovrat, už posedmé, a všechno tentokrát vyšlo vysloveně dobře. Sabe a Tomáš Vachuda mluvili o Barmě, Marek Štys se zjevil na kole a mluvil o humanitárních operacích ve velkém, Honza Černý přivezl sýry a mluvil o pomoci ukrajinským uprchlíkům, Jitka Cardová o konceptu základního nepodmíněného příjmu a Olga o čištění zubů. Letos to tedy pokud jde o přednášky byl hodně NGO-fest, ale příště to zase bude třeba jinak. Dělali jsme pizzu a chačapuri a sendviče s trhaným vepřovým, koupali se v rybníku, promítali z 16mm kotoučů Poklad na stříbrném jezeře a Tři veterány a bizarní československý dokument z 60. let o rybářském průmyslu na Islandu, Alelie udělala pro děti bojovku na téma Mluvícího balíku. Jak tam všechno roste a všechny ty naše jedlé sazeničky, šlahouny a keře začínají plodit, je nutno uznat, že je to tam opravdu moc pěkné místo. 

Dneska odevzdávám velký projekt a hned musíme začít psát další, ještě dvakrát větší. Odpoledne mám nikoliv jednu, ale dvě zkoušky – s Alaverdi protože hrajeme v pátek v Kaštanu, a hned potom s VTM protože hrajeme v sobotu na parníku Hamburk. Odtamtud v podstatě jedu rovnou na letiště. Do té doby ale ještě proběhne večírek ke 30 letům ČvT (kam jdu kuriozně jako Aleliin +1), jedna pracovní večeře a jeden večerní webinář pro africké soudce.