pondělí, 13. května 2019

Jsou to takové rozlítané dny. Minulý týden bylo sice dost volna, ale taky nám doma kompletně měnili topení a instalovali plynový kotel, takže bylo potřeba uklízet, přesouvat nábytek, koordinovat řemeslníky a podobně. Taky jsme měli zkoušku s ILLE a taky jsme hráli v Liberci, během obojíhož jsem vypil větší počet piv. Ukázalo se, že zabookovat indie koncert na stejný den, kdy je ve městě zdarma obrovský koncert na majáles, má kupodivu dopady na návštěvnost. Nevím proč to tak udělali, ale protože to bylo v rámci dotovaného festivalu Nisa, nepřijde zkrátka ani pořadatel, ani my. Jen jestli to takhle není s těma dotacema často, že vydržují něco tržně neudržitelného (což z definice nevyhnutelně ano) a lidem je pak trochu víc jedno jestli do přípravy dají takovou péči jako kdyby jim šlo o vlastní peníze (to už je horší).

Jeli jsme na chalupu, sázet sazenice, budovat nové záhony, dodělávat domeček pro děti ze kterého je vlastně takový celkem velký altánek. Díky tomu kotli a tomu koncertu to bylo jen na něco přes 24 hodin a navíc byla zima a mokro. Nicméně rybník už je aspoň díky tomu plný vody. Za pár dnů jedu zase pryč a tentokrát se mi nechce.

sobota, 4. května 2019, nové letiště Istanbul

Často se snažím letět domů přes noc, abych tam byl už ráno. Teprve poslední dobou mě napadá, že to možná zase tak chytré není, protože pak člověk v noci většinou skoro vůbec nespí. Takže je pak tatínek od rána sice doma, ale poněkud zombík. Včera jsem se bůhvíproč vzbudil už ve čtyři ráno, prožil den, zašel do starého města nakoupit pistácie, baklavu pro paní Charvátovou která ji ráda, oříšky, semínka, bulgur, čočku, rejži, cizrnu, fazole, baklažány a okurky a pak čekal v pokoji na odvoz na letiště.

Ve tři ráno jsme se podle plánu vznesli, ale při startu jsme vcucli ptáka, takže jsme asi za čtvrt hodiny zase přistáli aby na zemi omrkli motory. Taky bylo třeba zase doplnit palivo. Mezitím někdo nejspíš z pověrčivosti vystoupil že už znovu nepojede, takže bylo potřeba zkontrolovat všechna příruční zavazadla, jestli tam náhodou nenechal nějaké s bombou. Následkem toho jsme se na tom dvouhodinovém letu zpozdili o dvě hodiny a letadlo do Prahy jsem viděl v Istanbulu akorát couvat od gejtu. Služby na novém letišti jsou zatím dost blbé. Takže teď tu sedím u kafe, je deset ráno a já jsem zombík co je vzhůru už třicet hodin.

Vlastně mě tentokrát docela baví i ten muslimský svět. Má v sobě takovou nějakou starobylou ctihodnost a pospolitost, kterou už u nás pozorovat moc nejde.

čtvrtek, 2. května 2019, Gaziantep

Stromy jsou obsypané velkými fialovými květy, je krásně. Přišla přeháňka, dokonce kroupy, ale už zase svítí sluníčko. Muezín právě dozpíval, sedím v pokoji a pracuju. Daří se mi zatím tady být docela produktivní, ani nevím jak to přišlo. Navečer jsme se šli projít do starého města a pak dlouhým obloukem kolem hradu na večeři do hospody Topkapi, kde je to pěkné a kde jsem byl hned svůj první večer v Gaziantepu, ještě trochu vykulený, že je to vlastně tadyhle kousek od ruin Aleppa takové čisté, zelené a celkem moderní město a že můžu klidně trajdat v noci po ulicích.