úterý, 29. září 2020

Z.N. je rozhodně charismatická osoba a mně se i dost líbí, byť to okouzlení je krátké, protože brzy začnou charismatem prosakovat ty dominantní a hráčské rysy, které už moc přitažlivé nejsou. 

Hráči. Někteří lidé jsou hráči, nevím jak tomu lépe říkat. Upravují chování podle toho s kým mluví a kam ho potřebují dostat, dělají drobné nebo větší manipulace, které jsou někdy patrné rovnou, někdy až po nějaké době, případně jen těm, kteří dotyčného znají už delší dobu a už to párkrát viděli. Jasně, všichni asi trochu upravujeme chování podle toho s kým mluvíme a zejména pokud ho chceme někam dostat, ale pro některé lidi je tenhle manipulativní druh chování přirozenější. Já to nemám rád a snažím se to nedělat i když třeba zrovna vím jak by to šlo. Je třeba uznat, že pragmaticky vzato je hráčství užitečná vlastnost, která dotyčným přináší větší úspěch v práci (nebo notabene politice). Ale taky se domnívám, že tyhle mezilidské deformace přispívají k tomu, že svět vypadá jak vypadá a že se lidi nemůžou pořádně dohodnout když na sebe pořád něco hrajou. Tolik psychologické okénko, které zůstane mlhavé když nenapíšu kdo je Z.N. páč je to osoba známá, ani které další lidi v mém okolí to postihuje páč jsou to kamarádi. 

Jinak jsme strávili dlouhý víkend na chalupě a skoro celou dobu pršelo. Když ne, šli jsme na výlet a objevili v lese zatopený lom. Sbírali jsme šípky a trochu jablka a zbytek jahod a vína a taky tabák. Lezl jsem do studny, abych vyčistil dno a nasypal drén pod čerpadlo a i když je to studna jen šest metrů hluboká, jde z toho respekt. Tím spíš, že dole se válí oxid uhličitý nebo co a blbě se tam dýchá. A je jasné, že kdyby se ti tam zatmělo před očima, není síla, která tě odtamtud vytáhne dřív než bude pozdě. Ale dopadlo to dobře a doufám, že už tam zase dlouho nepolezu. Pomalu začínáme zazimovávat, ale já bych vlastně bral kdyby zase zavřeli školy a my se tam mohli přesunout zpátky. 

Což je další zajímavé téma. Taková Jana Kostelecká už se nemohla dočkat aby se věci vrátily do normálu. Myslím, že nejenom proto, že je tohle období obtížné ekonomicky, ale když se na tenhle typ lidí ve svém okolí podívám, zjišťuju, že jsou to lidé, kteří většinou dělají to co chtějí a co je baví. Já naopak cítím silnou touhu aby se všechno znovu zavřelo a zrušilo a abych mohl bydlet u lesa a zároveň mi nic neutíkalo, protože teď nemůže nikdo nic. Jinak se mám docela dobře a uvědomuju si, že je tenhle postoj trochu rouhání a trochu sobeckej, ne moc prospěšnej a vlastně se za něj trochu stydím. Ale musím si přiznat že to tak je.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.