Léto utíká rychle. Z pobytu na chalupě, což je pro mě posledních pár sezón vždycky vrchol roku, zbylo letos jen deset dní. Aspoň jsme byli s Žilvinasem přespat v lese pod širákem, jak jsem si to už v zimě plánoval. Pěkné to bylo. Není ovoce, nebudou jablka, švestky, nejsou mirabelky. Živočichové jsou díky tomu hladovější – ptáci ozobali dobře přes deset kilo rybízu a černé jeřabiny, do domu chodí myši a srny ohryzávají stromky.
Strávili jsme s ILLE týden ve studiu v Jinočanech, máme základ desky a máme vybraný singl.
Byl jsem týden sám doma a nevedlo se mi moc dobře.
Chodím do práce, odevzdáváme doslova jeden proposal za druhým, já se cítím neodpočatý a horší se mi zrak, čímž vždycky poznám energetický deficit.
Teď sedím na chalupě v nové tmavomodré ložnici, venku noc, snad budou Perseidy a já bych měl psát poslední z té řady proposalů a vůbec se mi nechce. Nemám zatím nic, odevzdat to musím hotové v úterý a kupodivu mě to neznervózňuje. Schválně jak se to bude vyvíjet dál. Nejradši bych to nenapsal. Kdybych taky už nikdy v životě nejel do Tunisu, moc by mě to nemrzelo.
Příští týden bude rodinka u Čermákových v Krušných horách a já do čtvrtka zase sám doma.
Doma spolu se máme parádně, aspoň to je dobré. S Laime je sranda a celkově je to takové pěkné období. Jinak ale nevím. Jako obvykle.
Koupil jsem basu Fender Precision z roku 1972. Pak jsem ji vyměnil s Almelou za tu jeho z roku 1978 a za to co mi doplatil jsem koupil ještě kombo Fender Pro Reverb z roku 1969. Kupovat staré nástroje je parádní samo o sobě a navíc si člověk může celkem popravdě obhájit, že to dělá jako investici pro rodinu, páč staré Fendery s cenou už nikdy dolů nepůjdou.