čtvrtek, 14. listopadu 2019

Jak to tak chodí, blbá nálada se zase zvedla. I když se pořád cítím takovej utlumenej. Taky na mě něco leze, což s tím souvisí. Brzo usínám, brzo vstávám. Včera jsem například beznadějně vytuhnul už kolem deváté, ale dneska ráno ve čtvrt na šest už jsem zase rovnal barákové účty a skypoval si se Sabe v Barmě. 

Byli jsme s Žilvinasem plavat a opravdu se s každou návštěvou bazénu učí nové věci, plave už jako žabák. 

Potkal jsem se se Sabinou a Kateřinou Š., která připravuje článek o financování neziskového sektoru. 

Stavil jsem se u Olgy s Dominikem. 

Najal jsem pány a vyklidil s nimi sklep. Byl těch krámů nakonec plný náklaďák.  

Je slunečný a mrazivý den.

úterý, 5. listopadu 2019

V Brně to nakonec bylo zase dobré, aspoň tedy pro mě. A zdálo se, že studenty to snad taky víceméně zajímá. Vůbec tam rád jezdím. Taky mi přijde že jsou tam obecně na ulici hezčí holky než v Praze a jaksi více sexu ve vzduchu. Ne že by mi to k něčemu bylo, ale i tak je to fajn. 

Už jsem to psal, ale tyhle hostující přednášky mám fakt rád – jedeš někam vlakem (samo o sobě hezké a pro mě sváteční), povídáš tam o něčem, o čem tě povídat baví, potkáš se s mladými lidmi (vždycky dobré tím víc, čím jsou ti věkem vzdálenější, můžeš z nich sát energii!) a nakonec za to ještě dostaneš zaplaceno? Skvělé! 

I přes to na mě cestou zpátky padla nějaká chmura, hleděl jsem z okna čím dál zádumčivěji a domů dorazil se silným a neurčitým smutkem. A takovou mám hodnou ženu, že mě za to namasírovala voňavým arnikovým olejíčkem, a děti samozřejmě chtěly taky masírovat a být masírovány, a ženu taky nenecháme přijít zkrátka – takže nakonec jsme se váleli v posteli všichni čtyři a na prostěradle zůstaly voňavé mastné stopy po malých ručičkách. A chmura byla pryč. 

Myslím, že se potřebuju zase začít trochu fyzicky hýbat a taky mi asi podvědomě schází hudba, byť vědomě mi to tak nepřijde. Hudbu teď provozuju velmi málo a měl bych možná začít nějakou hudbu novou, případně nějakou úplně jinou činnost, která by fungovala podobně a odkud bych mohl nosit domů ajfr a dobrou energii.

pondělí, 4. listopadu 2019

Měli jsme minulý čtvrtek fajn koncert s Alaverdi v Kaštanu, byť lidí nepřišlo tolik. Marius má zlomenou klíční kost (koupil si skútr a jako zodpovědný otec dvou dětí šel nejdřív na kondiční jízdy. “Nebojte, zkuste si to zabrždění ještě prudší”, říkal instruktor). Proto musel hrát v sedě a já chvíli uvažoval že bych se k němu přidal a udělali bychom takový kotlíkářský koncert. Pak nás napadlo, že bude lepší hrát rovnou vleže, což jsme taky – aspoň na pár písniček – udělali. Nevěřili byste jak se vleže na zádech hraje blbě. Ale vypadá to na pódiu velice zajímavě. 

Od pátku do středy jsme pak byli na chalupě, ale kromě ošetření a pohnojení stromů a keřů jsem toho moc nedělal. Nějak se mi nechtělo. Koupal jsem se v ledové vodě v rybníku. Pořezal jsem padlou starou jabloň ve svahu za domem a stahal ji dolů. Staré jabloňové dřevo má zvláštní pach, který tak ze čtvrtiny voní a ze třech čtvrtin smrdí. Přečetl jsem Brief Wondrous Life of Oscar Wao a taky When I Fell from the Sky od Juliane Koepcke a začal Brief History of Time. Přijeli všichni Hopovi a taky Petra s Vítkem a Martinem. Pekl jsem chleba. S Žilvinasem jsme postavili papírový modýlek lunárního modulu Apollo.

Byl jsem na obědě s M. z NÚDZ a povídali jsme si o životě a o psychedelikách. Vždycky ji rád vidím.

Byl jsem se podívat na dost parádní Volvo XC70 a ukázalo se, že ten náhodný majitel přes inzerát byl před dvaceti lety první český zaměstnanec CEELI. Že se potkají dva zaměstnanci téhle zde neznámé miniorganizace přes inzerát na auto mi přijde asi tak pravděpodobné jako že před tebou spadne meteorit. Volvo nicméně kupovat nebudeme. Je to krásný vůz, pokud nevozíš mezi nohama květináče nebo pytle s odpadkama. Pokud vozíš, pak jsou ti ta pohodlná křesla trochu těsná. I tak jsem se nad tím přes víkend trápil, litujíc toho že jsem se rozhodl špatně. Ale už to tak jednou je a je pozdě to změnit. Nemáš Volvo a místo toho budeš mít jen Ford, to je panečku krásný problém prvního světa!  

Byli jsme na procházce z Jenštejna přes Vinoř až do Satalic, zajímavá a neznámá místa, byť jaksi připrclá blízkostí velkoměsta. Byli jsme s Žilvinasem dvakrát plavat. Na jaře se bál pustit břehu a teď plave jako ryba a nemůže se nabažit skákání a potápění. 

Teď jedu do Brna na hostující přednášku na sociálních studicích Masarykovy univerzity. Vždycky jsem nervózní jestli jim budu mít co říct a jestli mi to co mám připravené bude stačit a zatím to vždycky dopadlo dobře. Dneska nervózní nejsem, až jsem trochu nervózní z toho, že nejsem nervózní. Že to jako díky tomu poprvé dopade blbě. Nad Přeloučí svítá.