Měli jsme minulý čtvrtek fajn koncert s Alaverdi v Kaštanu, byť lidí nepřišlo tolik. Marius má zlomenou klíční kost (koupil si skútr a jako zodpovědný otec dvou dětí šel nejdřív na kondiční jízdy. “Nebojte, zkuste si to zabrždění ještě prudší”, říkal instruktor). Proto musel hrát v sedě a já chvíli uvažoval že bych se k němu přidal a udělali bychom takový kotlíkářský koncert. Pak nás napadlo, že bude lepší hrát rovnou vleže, což jsme taky – aspoň na pár písniček – udělali. Nevěřili byste jak se vleže na zádech hraje blbě. Ale vypadá to na pódiu velice zajímavě.
Od pátku do středy jsme pak byli na chalupě, ale kromě ošetření a pohnojení stromů a keřů jsem toho moc nedělal. Nějak se mi nechtělo. Koupal jsem se v ledové vodě v rybníku. Pořezal jsem padlou starou jabloň ve svahu za domem a stahal ji dolů. Staré jabloňové dřevo má zvláštní pach, který tak ze čtvrtiny voní a ze třech čtvrtin smrdí. Přečetl jsem Brief Wondrous Life of Oscar Wao a taky When I Fell from the Sky od Juliane Koepcke a začal Brief History of Time. Přijeli všichni Hopovi a taky Petra s Vítkem a Martinem. Pekl jsem chleba. S Žilvinasem jsme postavili papírový modýlek lunárního modulu Apollo.
Byl jsem na obědě s M. z NÚDZ a povídali jsme si o životě a o psychedelikách. Vždycky ji rád vidím.
Byl jsem se podívat na dost parádní Volvo XC70 a ukázalo se, že ten náhodný majitel přes inzerát byl před dvaceti lety první český zaměstnanec CEELI. Že se potkají dva zaměstnanci téhle zde neznámé miniorganizace přes inzerát na auto mi přijde asi tak pravděpodobné jako že před tebou spadne meteorit. Volvo nicméně kupovat nebudeme. Je to krásný vůz, pokud nevozíš mezi nohama květináče nebo pytle s odpadkama. Pokud vozíš, pak jsou ti ta pohodlná křesla trochu těsná. I tak jsem se nad tím přes víkend trápil, litujíc toho že jsem se rozhodl špatně. Ale už to tak jednou je a je pozdě to změnit. Nemáš Volvo a místo toho budeš mít jen Ford, to je panečku krásný problém prvního světa!
Byli jsme na procházce z Jenštejna přes Vinoř až do Satalic, zajímavá a neznámá místa, byť jaksi připrclá blízkostí velkoměsta. Byli jsme s Žilvinasem dvakrát plavat. Na jaře se bál pustit břehu a teď plave jako ryba a nemůže se nabažit skákání a potápění.
Teď jedu do Brna na hostující přednášku na sociálních studicích Masarykovy univerzity. Vždycky jsem nervózní jestli jim budu mít co říct a jestli mi to co mám připravené bude stačit a zatím to vždycky dopadlo dobře. Dneska nervózní nejsem, až jsem trochu nervózní z toho, že nejsem nervózní. Že to jako díky tomu poprvé dopade blbě. Nad Přeloučí svítá.