úterý, 5. listopadu 2019

V Brně to nakonec bylo zase dobré, aspoň tedy pro mě. A zdálo se, že studenty to snad taky víceméně zajímá. Vůbec tam rád jezdím. Taky mi přijde že jsou tam obecně na ulici hezčí holky než v Praze a jaksi více sexu ve vzduchu. Ne že by mi to k něčemu bylo, ale i tak je to fajn. 

Už jsem to psal, ale tyhle hostující přednášky mám fakt rád – jedeš někam vlakem (samo o sobě hezké a pro mě sváteční), povídáš tam o něčem, o čem tě povídat baví, potkáš se s mladými lidmi (vždycky dobré tím víc, čím jsou ti věkem vzdálenější, můžeš z nich sát energii!) a nakonec za to ještě dostaneš zaplaceno? Skvělé! 

I přes to na mě cestou zpátky padla nějaká chmura, hleděl jsem z okna čím dál zádumčivěji a domů dorazil se silným a neurčitým smutkem. A takovou mám hodnou ženu, že mě za to namasírovala voňavým arnikovým olejíčkem, a děti samozřejmě chtěly taky masírovat a být masírovány, a ženu taky nenecháme přijít zkrátka – takže nakonec jsme se váleli v posteli všichni čtyři a na prostěradle zůstaly voňavé mastné stopy po malých ručičkách. A chmura byla pryč. 

Myslím, že se potřebuju zase začít trochu fyzicky hýbat a taky mi asi podvědomě schází hudba, byť vědomě mi to tak nepřijde. Hudbu teď provozuju velmi málo a měl bych možná začít nějakou hudbu novou, případně nějakou úplně jinou činnost, která by fungovala podobně a odkud bych mohl nosit domů ajfr a dobrou energii.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.