Měli jsme se Žilvinasem slaměný víkend, páč Alelie byla na čemsi jako hipísáckém teambuildingu a vracela se domů jen na noc. (“A máma tu byla?”, ptal se Žilvinas pochybovačně v neděli ráno).
Vařili jsme pilaf a taky fazolový dál a další várku koji rýže a dvakrát pekli preclíky (já válel těsto, Žilvinas motal preclíky) a pak jsme z koji matlali gochujang (korejskou pastu na kimchi) a taky chutney z manga a úžasný oranžový relish z čerstvé kurkumy a chili a citrónové šťávy. Zdá se, že období asijské fermentace u mě momentálně zuří naplno.
Jeli jsme na návštěvu k Martinu Ledvinovi, Madlenka už chodí a na těch vratkejch nožičkách se zajímá o všechno okolo. Příjemná společnost, všude děti, hráli jsme na kytaru Svěrákovy písničky snad třičtvrtě hodiny. Byl tam opět i Jindra z kapely Jelen, který je velmi sympatický mladý muž a já si na to konto konečně v klidu poslechnul tu jejich desku, která se mi dost líbí taktéž. V neděli dopoledne jsme pak ještě s Martinem a mrňousama šli do bazénu v Intercontinentalu, Žilvinas zase jednou pískal nadšením, bude z něj asi vodní tvor. To je fajn, voda je paráda. Nevím jak to lépe popsat než že skrz Martina zažívám takový náhled do tak nějak dospěláckého světa. My, i většina lidí co známe, žijeme pořád tak trochu punkově, studentsky, v poměrně skromných poměrech. I když bychom si asi mohli dovolit žít na vyšší noze než žijeme, nechce se nám. Nám to takhle vyhovuje, a náš pražský byt i Smilovice jsou takové cvičení v domácí DIY improvizaci. Martin má na krbu fotky v rámečku a na mejdan nakoupí takové ty profesionální nerezové várnice na jídlo zdola ohřívané lihovým plamenem. V té jisté úhlednosti a samozřejmém využívání specializovaných služeb a věcí je něco amerického, aspoň tak jak znám americké domácnosti já. V Intercontinentalu je to taky jiný svět, udržovaní lidé, udržovaná těla, business. Nekritizuju to, jen mě fascinuje ten náhled do hodně jiné Prahy, plné dost jiných lidí, která tady paralelně funguje okolo nás aniž bychom se normálně protnuli. Kolik takových Prah tu vlastně je pod nebo nad Prahou kterou znáš? (ahoj, Jakube!)
Stavila se Olga s Dominikem, páč se chystají na cesty a já do nich samozřejmě hučel, že Barma je nejvíc nejlepší a kromě toho se rychle mění, tak se chtěli dozvědět víc.
A jedeme dál.