Vytrženo z vyrůstání skoro čtyřleťáka.
Vařili jsme:
Žilvinas: “Podej mi vařečku!”
já: “Pardon?”
Ž: “Tatínku, podej mi prosím vařečku!”
já: “To už je lepší, předtím to znělo trochu jako ‘podej mi vařečku, vole’”
Ž. se opravil: “Tatínku, podej mi prosím vařečku, vole!”
Řídil jsem a po telefonu popisoval Almelovi naše Vánoce:
“No my sme normálně zase řekli, že žádný blbý dárky nechceme, že nás ta vopičárna s dáváním neba a je to stejně lepší bez nich … [sakra, vždyť za mnou sedí v sedačce Žilvinas!] … eeeh, nó takže jsme se s Alelií dohodli s Ježíškem, že je hodnej, ale že nám samotným nosit nic nemusí, a ať si to radši nechá třeba pro Žilvinasa.”
Almela: “Hehehehe, je mi úplně jasný co se teď stalo!”