pátek, 15. ledna 2016

Vytrženo z vyrůstání skoro čtyřleťáka. 

Vařili jsme: 

Žilvinas: “Podej mi vařečku!”

já: “Pardon?”

Ž: “Tatínku, podej mi prosím vařečku!” 

já: “To už je lepší, předtím to znělo trochu jako ‘podej mi vařečku, vole’” 

Ž. se opravil: “Tatínku, podej mi prosím vařečku, vole!” 

Řídil jsem a po telefonu popisoval Almelovi naše Vánoce: 

“No my sme normálně zase řekli, že žádný blbý dárky nechceme, že nás ta vopičárna s dáváním neba a je to stejně lepší bez nich … [sakra, vždyť za mnou sedí v sedačce Žilvinas!] … eeeh, nó takže jsme se s Alelií dohodli s Ježíškem, že je hodnej, ale že nám samotným nosit nic nemusí, a ať si to radši nechá třeba pro Žilvinasa.”

Almela: “Hehehehe, je mi úplně jasný co se teď stalo!”

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.