pondělí, 11. ledna 2016

Stačí týden v docela dobrém pracovitém režimu a baterie se hned dobíjí. Ne nutně ty fyzické, ale takové ty jaksi základní, motherboard. Fajn že to funguje. Fyzicky toho nicméně po večerech mívám docela dost. Žilvinas mi v takové situaci hopsal po břiše, já jsem protestoval a on se obrátil k Alelii s konstatováním “tatínek je nějakej nespokojenej, vypadá”. 

Víkend byl zase jednou ve znamení obsesivní přípravy potravin. Některé hodně hipísácké, některé na naše poměry úplně naopak (babička nechtěla Žilvinasovi věřit, že budeme mít k večeři párek v rohlíku a vyložila si to tak, že se asi spíš chystáme na koncert Kašpárka v rohlíku). 

Udělal jsem ječmenné koji a v neděli z něj založil dalších asi pět kilo misa. Ječmenná plíseň kvete dřív než rýžová a jak to člověk rejpe z pekáče, zvedají se žlutavé obláčky spór. Zajímavé je taky, že zahřívat na teplotu kolem 30 stupňů se to musí jen na začátku. Jak se plíseň rozjede, hřeje to samo a musí se spíš hlídat aby to nehřálo moc. Udělal jsem robustní zelňačku podle receptu tety Heleny, která s ní léčí zažívání strýci Pepanovi vždycky po rallye Dakar. Udělal jsem sambal, jen tak na zkoušku. Udělal jsem hovězí stir-fry (tyjo, dělat to pořádně je o dost víc práce než se zdá). Nacpal jsem dva kameninové hrnce zelím, které poslední dobou jíme skoro furt. 

Alaverdi hráli na Výletné. Zatím tam byl jeden koncert příšerný a druhý skvělý. Ještě v osm to vypadalo, že to bude 2:1 pro příšerné, ale nakonec to bylo snad ještě lepší než ten předchozí. Dokonce se pogovalo kolem přímotopu, který jsme si tam postavili před nás místo kmenového ohně. Stavily se i obě MaTerie z HotKarot, jedna těsně před odletem zpátky do Singapuru, a s nima i Darina Alster, kterou jsem neviděl snad tři roky. Spolu a s Mariusem jsme strávili u stolu celý večer a jen se vždycky zvedli a šli odehrát a odposlouchat další set. Fajn večer to byl. A vida, stačí dobře si zahrát a má podivná podrážděnost je pryč. Tam to chce tedy zřejmě drbat. V neděli hlas opět ustřelený, ale to je vlastně fajn, trochu pod dekou únavou a nevyspáním, ale to je vlastně fajn taky. Den rodinný, což je fajn vždycky. 

V podvečer jsme zašli na pálení vánočních stromečků na karlínském břehu Vltavy, které spoluorganizoval canny, což je dobrá myšlenka a dobré symoblické uzavření vánočních svátků. Až se jeden diví, že se to už dávno masově nedělá.  

A jedeme dál.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.