Byly to nějaké těžké týdny. Zdá se, že to teď platí pro hodně lidí, aspoň podle toho co sami říkají. I Alelii bylo těžko. I mně bylo těžko. Když jsme se osmělili si to v pátek navzájem říct, hned nám bylo líp. Čím to je, to netuším. Že by příliš dlouhá zima? Nevím.
Je pravda, že počasí v tom hraje roli. Nejspíš tlak vzduchu nebo tak něco, protože se cítím jinak hned jak rozlepím oči, ještě se záclonama zataženýma a klidně před rozedněním. Třeba dneska, kdy je modré nebe, všechno je OK a já jsem schopen normálně přemýšlet a věci vidět s nadhledem. Na opačném pólu mi přijde, že mám hlavu dutou a nemůžu se soustředit.
Jako obvykle (a zaplaťpámbu za to) se v takové době nakoply nějaké sebezáchovné mechanismy. Začal jsem zase víc cvičit. Začal jsem chodit plavat. Neponocuju. Pomáhá to.
V pátek jsme s Olgou a Almelou natáčeli cover Mišíka, o který nás požádali na nějakou kompilaci. Almela se ujal produkce a z bezstarostné rychlé durové písničky se mu povedlo udělat zádumčivou pomalou mollovou, která skutečně zní dost jako od nás.
Víkend jsme strávili doma. Po obědě jsme koukali na Dobu ledovou (v sobotu) a na Dobu ledovou 2 (v neděli).
Pekl jsem dvakrát chleba (nedopadlo to dvakrát dobře), slil jsem kvašenou kurkumovou limonádu, dělal kapkapy a taky brokolici podle Amateur Gourmet (je fakt mimořádná!), taky pečený topinambury.
Vypili jsme červené víno. Byli jsme na výletě v pískovně v lesích nedaleko Staré Boleslavi, kterou jsme objevili asi před měsícem. Jsou to krásné lesy a autem to tam od baráku trvá dvacet minut.
Dveře do kuchyně na chalupě jsou hotové a čekají na vyzvednutí někde v Kunraticích nebo kde. Není to malá věc, protože s dveřmi se konečně dá nastřelit do zdi futro, s futrem se konečně dá dodělat poslední stěna v kuchyni, s doděláním se tam dá vymalovat, s vymalováním se tam dá začít uklízet a s uklízením se tam dá začít jezdit.