Vstal jsem o půl šesté ráno abych se podíval jak z teplé tmy vychází slunce. Mezi okny koupelny bydlí v hnízdě z natrhaného papíru jedna z těch malých veverek. Leze tam větrákem, který vede ven. Když se jdu vyčůrat, někdy uteče a někdy na mě jen tak kouká. Chtěl jsem zapnout ten větrák aby nemohla ven a já si ji mohl pořádně prohlédnout, ale ona by do něj taky v panice mohla vběhnout a co pak s tím. Tak mě jen občas sledují z hlubin papíru bystrá černá očka.
Dneska jsem měl volno, a tak jsem většinu dne strávil prací, ale ráno jsem se jel podívat na buddhistické stupy a ruiny klášterů v Sanchi. Bylo to hezké; kontemplativní atmosféru trochu kazil jen můj strejda se samopalem, který se vždycky zřízenců vyptal kam se tady nejvíc chodí a pak mě tam posunky zval.
