Neboli přejmenováno pro děti, koala lump. Při těch dalekých cestách, které přitom trvají jen pár dnů, je někdy obtížné udržet v hlavě chronologii událostí – je to spíš takový lehce rozsypaný kaleidoskop pracovních i nepracovních dojmů. Koala lump je město jako kráva, trochu jako Hong Kong, trochu jako Bangkok, trochu jako Singapur. S chodci při jeho stavbě moc nepočítali, a tak se proplétají buď dlouhými klimatizovanými chodbami, které vedou skrz domy nad silnicemi, nebo po okraji silnic, křižovatek, nadjezdů a podjezdů, které je obvykle třeba zdlouhavě obcházet. Ve chvíli volna jsme se zašli podívat do chinatownu, který nám přišel spíš trochu pro turisty, a taky do botanické zahrady, která je přímo pod hotelem – takže stačilo jen sjet výtahem do parkoviště, tím projít do stanice městských vlaků, třemi eskalátory dolů, pak skrz nástupiště, pak zase třemi eskalátory nahoru, potom podél dálničního nájezdu a konečně pěším tunelem pod silnicí. Botanická zahrada je zelená oáza uprostřed betonového a vysokého města, trochu jako newyorský Central Park. Přišel veliký slejvák. Sice nás napadlo vzít si s sebou z hotelu deštník, ale i tak jsme měli nohy a boty durch. Sušil jsem je potom za oknem v pokoji v jednadvacátém patře, kde to přes ty skleněné stěny docela pálilo.
Kromě tohoto a kromě pracovních schůzek si vlastně z Kuala Lumpur nic moc víc nepamatuju. Asi i proto, že jsem tam v podstatě nic moc víc nedělal.