Tenhle týden jsem si měl v rámci WHM dát desetiminutovou studenou sprchu. Upřímně řečeno jsem si nebyl jistej jestli to vydržím. Ale vydržel. Potom ti to začne být už trochu jedno a tělo celé zčervená. Ale dala se do mě zase lezavá zima. Ještě teď, po třech hodinách, mám studený ruce a nohy. Tak nevím, asi si nechám své krátké venkovní koupání, které mi dělá jednoznačně dobře.
Chtěl jsem si ještě poznamenat cosi k tématu domácí lenivění. Je to reálné. Pracuju u notebooku, takže celý den sedím v pokoji. Na konci pracovního dne jsem utahanej a chci si zase sednout nebo lehnout. Ven mě to neláká, je tam zima a tou dobou navíc už tma. Navíc jsem vždycky byl docela rád doma a představa že budu třeba měsíc zavřený sám v hotelovém pokoji je pro mě lákavá. A tak protože teď ven s výjimkou venčení mi.pu a občasného zařizování nemusím, v průběhu pracovního týdne tam vlastně ani moc nechodím a lze říct, že třeba dvacet hodin denně sedím nebo ležím. Aspoň teda teď poránu cvičím. Ale člověk si úplně dovede představit jak se tahle tendence ke knedlíkovatění bude zhoršovat se stárnutím. Dobrý vědět.
Naše děti jsou jedno světlejší a druhé tmavší. Mají i jiný odstín kůže když leží vedle sebe, Žilvinas je prostě takovej víc dohněda.
„Jako čokoláda …“, glosovala to Laime.
„… plus hovno“, upřesnila to po chvíli ze své árijské pozice.