Pracoval jsem až do pěti a potom zaléval, dělal nějaké další práce, povídali jsme si na hrázi s Alelií a sousedkou Zuzkou a den byl pryč. Dny tu vůbec mizí velmi rychle.
V normálním pracovním dnu s těma cestama do kanceláře se to schová, ale tady při práci doma naplno vynikne jak strašně moc času vlastně člověk tráví prací. Úplně to bije do očí. Z toho zase plyne, že by měl dělat něco co ho doopravdy baví a přijde mu to důležité. Čímž jsme tak nějak tam kde jsme vždycky byli.
Nechci se rouhat, jsem velmi vděčnej za to že mám práci, zejména v téhle době, a dokonce práci po všech ohledech parádní. Ale strašně bych si přál najít nějakou pracovní činnost, ve které bych si přišel opravdu dobrej a která by mě naplňovala. Tohle je pořád spíš takovej sňatek z rozumu.