Začalo jaro, i když se ten den taky ochladilo z patnácti stupňů na dva. V noci mrzne, ale jinak byl dneska krásný slunečný zimní den. Brzo ráno jsem šel s mi.pu do lesa, vykopal několik dvoumetrových borovicových semenáčů a zasadil je ve svahu za domem, který je potřeba zpevnit. Přitom jsem omylem vykopal zazimovanou ropuchu. Vypadala rýčem nepoškozená, tak jsem ji zase opatrně zahrabal pod listí. Ve svahu jsem taky pustil žilou velké bříze a ke snídani jsme měli malé skleničky ledové březové mízy. Je skoro jako čistá voda, jen malinko sladká a se stopou takové závažné starobylé stromové chuti. Taky jsem ten svah prořezal motorovou pilou, což jsem chtěl dávno udělat, ale šest let se k tomu na jaře nedostal. Je mi to pořád stydno přiznat vzhledem k okolnostem a říkám to s pokorou k těm co teď padají na hubu i k tomu, že se to může rychle všelijak změnit i pro nás, ale je mi tady v tom každodenním režimu doopravdy dobře.
Meditační disciplína dobrá, ještě trochu líp nacvičit tu pracovní. Chodím pracovat do horní ložnice, ale je tam zima jak v psírně a než se to trochu vytopí, pracovní den pomalu končí.
Jedna bláznivá sýkorka modřinka se do té ložnice snaží každý den už od rána dostat oknem. Vystřihnul a nalepil jsem jí tam takovou tu siluetu ptáka z papíru co se dává na skleněné plochy aby ji to odradilo, ale mělo to spíš opačný účinek a modřinka během následujících pár dnů ptáka rozcupovala, takže úplně zmizel.
“Asi toho ptáka snědla, asi toho ptáka snědla!”, zpívá si Laime po zbytek dne.
Zdálo se mi, že jsem s nějakou výpravou přecházel ledové hory bylo tam takové riskantní místo, kde jsme museli po jednom přeskočit asi metrovou mezeru na takovou ledovou římsu, pod níž byly kdesi stovky metrů hluboko vidět vršky zasněžených smrků.
Taky, že jsme byli na chalupě, i když to tam vypadalo jinak. Místo rybníku tam bylo termální koupaliště a místo chalupy velká lázeňská budova. Hrana sousedního údolí byla nicméně podobná jako ve skutečnosti a já jsem užasle koukal, jak za tím horizontem jede od severu hustý bílý kouř, jako ze suchého ledu ale v obrovském množství. Projelo to rychle na jih a nechalo za sebou sousední údolí naplněné tím kouřem, který občas trochu přešplouchával přes vrcholek i k nám. Co to proboha je? Může se to dostat naplno i sem?
Taky se mi ve snu vrátila dost nechutná scéna, kterou prý při výcviku motivují ruské špióny, aby nezradili. Je to videozáznam jak šoupají do pece jednoho, který zradil. Byl jsem přímo v té chodbě, otvory kremačních pecí byly spíš jako pračky ve veřejné prádelně a hned za dveřmi byl velký supermarket. To je divný, říkal jsem si, že takové věci dělají takhle na veřejnosti.