Přijde mi pozoruhodné, že období kdy nepiju, dostatečně spím a pravidelně medituju, jsou pro mě umělecky vzato dost netvůrčí. Dost toho udělám, zařídím nebo fyzicky vybuduju, ale nepřicházejí mi hudební nápady, i mi celá ta disciplína vlastně přijde taková banální. S přihlédnutím k tomu, že náboženství se obecně stavějí k umění a vášním s ním spojeným spíš zdrženlivě, je to zajímavé. Že by to vzrušení uměleckého kvasu bylo nakonec přece jen hlavně vyjádřením nějakého vnitřního konfliktu a dmýchání vášní jsme si kulturně navykli vnímat jako krásné, protože to rezonuje s pocity, které většina lidí zná?
Přicházejí mi naopak překvapivě často nápady když jsem po nějaké fyzické aktivitě. Třeba „Fermentation Nation“ jsem z velké části včetně celkem spletitého kytarového riffu složil v hlavě cestou z ranního plavání do práce. Chtěl jsem si to jen tutok poznamenat, ale ve skutečnosti se nesnažím na to najít univerzální odpověď. Vlastně asi hlavně chci říct, že se cítím dobře, ale trochu mi chybí, že mé tvůrčí rádio momentálně vysílá jen statický šum.