Velikonoční půst jsem si naordinoval především proto, že takováhle periodická období střídmosti mi přijdou jako vhodný nástroj jak kalibrovat co je vlastně normální.
Pokud jde o maso a alkohol, shledal jsem, že mi to vlastně takhle vyhovuje. Bez masa mám pořád tak trochu hlad, ale tentokrát se necítím lehce vynervovaný, což jinak má bezmasá období většinou provázelo. Ten hlad mi vyhovuje, člověk si pak toho jídla víc váží. Tak třeba jsem našel v kapse tvrdý krajíček chleba, který jsem si tam schoval cestou na chalupu do pastiček na myši. A bylo to v tu chvíli ten nejlepší tvrdý krajíček chleba, který jsem okusil, i když lidé okolo koukali trochu divně, když jsem ho z té kapsy vytáhnul a strčil si ho do pusy.
Alkohol jsem podle plánu pil na přehlídce ciderů a taky jsem si dal belgické pivo na konci cesty do Bruselu, ale jinak nic. A dobrý, vlastně vysloveně dobrý. Nejen že mi to nijak nechybí, ale třeba taková nepřítomnost kocoviny v mém životě je vysloveně příjemná. Jakožto někdo, komu se snadno stane že si místo jednoho dvou piv dá pět šest, to dovedu ocenit. Nechce se mi to opustit úplně, přecejen takový letní kelímkáč na zahrádce je letní kelímkáč na zahrádce, ale trochu střídmosti je i tady dobrá.
Nejtěžsí byla podle očekávání online disciplína.