Napsat něco v přestupnej den, to si nencháš ujít, i když zrovna nemáš bůhvíco.
Dny dál plynuly v mlze a já byl podrážděnej a nevěděl proč. Lezla na mě rýmička, tak jsem polykal gramové tabletky vitamínu C a hodně spal. A chodil plavat, to taky. Ty dny mi splývají. Teď už je to zase lepší.
Byli jsme s Alelií na rande. To je vždycky fajn, jít s vlastní ženou na rande, a s dětskými prstíky v domácnosti je takových příležitostí pomálu.
Byli jsme v Kváskovicích vyzvednout mámu, zase po dvou letech (teda, ne že ona tam byla dva roky, ale že my jsme tam dva roky nezavítali). Oni to tam mají tak hezký! Byť jim samozřejmě to čtvrtstoletí strávené na šumavském kopci i trochu leze na mozek. Pojal jsem plán postavit na chalupě pec, páč na tom prý dohromady nic není. A je fakt, že ta jejich tak funguje už řadu let. Tak jsem zvědavej.
“V Tunisku tě dopravní policajti spíš zastaví když jedeš povolenou rychlostí. Je jim to podezřelý. Nikdo normálně limity nedodržuje, tak mají pocit, že jsi třeba ožralej”, povídal Selim.
Olga s Dominikem se ohlásili z Yangonu. To jsem zvědavej co budou říkat a jestli mi tu Barmu ještě neomlátí o hlavu.
Mlha se zvedá a jedeme dál.