Jednou za čas se to nakupí a je toho hrozně moc. Když to ale nejsou samé vopruzy, je to nucené adrenalinové tempo i zábavné. A taky i plodné, páč se s tím nemůžeš mrmlat a musíš to odbavovat rychle. Jediné co mě mrzí je že nejsem víc doma s rodinou. Přijeli jsme včera po třetí ráno z Brna a já se po pár hodinách spánku ponořil do mimořádně roztočeného pracovního kolotoče. Odpoledne si mě rodinka vyzvedla v práci a šli jsme na hřiště a pak pomalu domů. Večer jsem šel lektorovat do Klubu dětí a mládeže v Dejvicích, do čehož jsem se nechal navézt jen proto, že je to zase něco nového, práce s mladými muzikanty a vůbec příležitost se něco naučit (a snad tedy především i je). K tomu snad víc jindy, ale bylo to nakonec fajn a natočili jsme první zkušebnový demáč. Doma pozdě večer jsem už byl tak nevyspalej a hotovej, že se mi ani spát nechtělo, a tak jsem místo toho za dvacet minut vygeneroval v GarageBandu a s malou Aleliinou pomocí rovnou natočil píseň a video jako parodii na neuvěřitelný klip Evžena Hofmana, takto kytaristy Kryštof. O víkendu to snad dodělám, bude to krásný.
Dneska jsem opět v roztočeném pracovním kolotoči, teď si jen rychle napíšu tady blogísek a za pár minut vyrážíme do Krnova. A zítra Frýdek Místek. A pak rovnou domů, tam popadnout tašku kterou nemám sbalenou, jet na letiště a letět do Gaziantepu. Mé nedokončené pracovní úkoly za mnou vlají jako potrhaná aura.