Překonal jsem se, vstal v šest ráno když vycházelo slunce, na mapě si našel kde je molo nejblíže okraji laguny a bariérám, za kterými začíná hluboký oceán. To místo bylo poněkud znepokojivě označeno jako shark feeding point, ale bo místní pravili „to je žralok útesový, ten na člověka nejde“ a taky že je logické, že by tu mezi turisty nenechali běhat žraloky kousavé, vlezl jsem tam. Byly tam korály a taky velké množství barevných rybiček a ryb. Ryby modré a baňaté, ryby šedé s laškovnou skvrnou jasně žluté na hřbetu, rybičky malinké a měňavé, ryby kulaté a pruhované s anténkou, ryby tenké jako tužka, sem tam i mnohohlavé hejno ryb víc než půlmetrových. Doplaval jsem k bariéře u oceánu a sedl si na ni a v teplém oparu pozoroval jak mezi mraky stoupá slunce. Za bariérou to jde prudkým sešupem do tmavomodré hlubiny a byly tam slušné vlny a taky proud a taky špičaté korálové balvany, takže jsa tam sám, nepouštěl jsem se dál. Cestou zpátky jsem zase pozoroval rybičky a teprve když pár metrů ode mě proplul jeden metr a půl dlouhý žralok, naznal jsem, že bych přecejen mohl být blíž ke schůdkům z vody. Tam mě zase upoutalo víření písku na dně a když jsem se přiblížil, zjistil jsem, že na mě ze dna kouká pár nepříjemně velkých očí. Byl to rejnok, taková hrouda s očima, široká jako jídelní stůl. A tak jsem radši zase šel.
Jinak jsou tu i volavky, po trávníku chodí takoví srandovní paťatí nelétaví černí ptáci co vypadají jako plivník a se stmíváním začnou nad stromy létat velcí kaloňové.
Tady ve resortu je to pozoruhodné. Samozřejmě krásné, ale na dovolenou bych sem nejel. Nevím co bych dělal už třetí den nemít tu co na práci, navíc většina turistů jsou Rusové (ale překvapivě často i Češi a Slováci). Je tu takový specifický typ manželek, kterým se anglicky výstižně říká „trophy wives“ a jejich často všelijací manželé. Velmi jiná demografie než člověk normálně potkává nebo i potkávat chce. Když tady mezi turisty v plavkách chodíme v obleku, vypadáme jako když jsme si spletli ostrov.