Celou noc pršelo a dnes ráno vyšlo slunce. Spal jsem skoro do půl desáté, pro mě veliká výjimka. Pak jsem šel na zelenou, vlhkou a žlutě ozářenou louku přivazovat k zemi větve ovocných stromů, které rostou příliš strmě nahoru. Zlomil se velký suchý jasan, který jsem měl nahoře na louce uložený jako zásobárnu topného dřeva, a tak jsem ho musel už pořezat, naštípat a složit k domu.
Cestou domů jsme se stavili v Lounech na výstavě obrazů Františka Skály a pak ještě v městském muzeu na zkameněliny a na staré fotografie Karla Goszlera. Je pozoruhodné si představit jak tu běhají nosorožci a hroši, stejně jako je pozoruhodné vidět výletníky před sto dvaceti lety, jak pózují se známou a nezměněnou krajinou kopců Raná, Oblík a Srdov, které tvoří horizont nad Louny.