Tak jsem přežil to bláznivé září. Nořím se z něj sice s rýmičkou jako trámíček, ale jinak celkem v pořádku. Těším se, že to přecejen aspoň malinko zvolní a já budu moct jaksi dohnat sám sebe. Tyhle dny, kdy člověk jen odpinkává co se na něj řítí, nemůžou trvat moc dlouho.
Ve středu jsem přistál v Praze a hned jel do práce, protože jsme měli pohovor s novou budoucí kolegyní. Ve čtvrtek jsme odjeli na chalupu a já se zase večer vrátil do Prahy, protože jsme hráli s VTM na Sedmičce s americkýma the Drowns. Bylo to pěkné. Naznal jsem, že když mám dostatečně nahlas kytaru a opravdu se slyším, hraje se mi líp.
V pátek přijela na chalupu Mucha s kapelou, my jsme se odkýblovali domů a já jel hrát do Chodova u Karlových Varů. I to bylo docela pěkné. Abychom nemuseli vykládat dodávku, přespali jsme právě u nás na chalupě, čímž vzniknul neobvyklý a fajn večírek a pak ještě dopoledne Mucha / VT Marvin. Pak jsme zase jeli do Prahy a přeložili věci do nové dodávky, kterou jsme si pronajali aby cesta do Žiliny utíkala líp než v našem třicet let starém Transporteru. Avšak běda, neměli jsme to dělat – nová Toyota Proace se u Uherského Brodu přepnula do nouzového režimu a od té doby jela z kopce maximálně osmdesát a do kopce čtyřicet. Nakonec jsme se tam doploužili a odehráli dost povedený koncert pro překvapivě laxní publikum. Už mám v oku na které písničky lidi jak reagují, bývá to podobné. Tady to bylo jiné. Možná to bylo i tím, že zrovna zveřejňovali první odhady výsledků voleb.
V šedé ráno na ubytovně uprostřed industriálního areálu pod mlžnými kopci Kuláč pravil, že v první den obnoveného klerofašistického státu je nejvyšší čas odjet, a vyrazili jsme domů. Tou zpomalenou dodávkou to trvalo devět hodin, já už měl horečku a bylo mi blbě a zaříkal jsem se, že na něco tak pitomého jako jet na Slovensko na jeden koncert už nikdy v životě nekývnu. Almela volal jestli na chalupě máme pepř – nazkoušeli u nás čtyři parádní nové písničky a teď na zahradě grilují ryby. Venku byl nádherný, stále letní den a já na něj koukal zachmuřeně s unudleným nosem a osezeným zadkem z okna dodávky – co tady vůbec doprdele dělám, proč nejsem venku se ženou a s dětma nebo negriluju ryby v oslavě nad složenýma písničkama!
Pak jsem dorazil domů a šel se vypotit. A dneska začínám tedy dohánět sám sebe, jak řečeno výše.