Je to tu, léto je za námi. Odjeli jsme včera z chalupy, nějakou dobu se tam teď ani nedostaneme, v září se tam tlačí pořád něco jiného. Ochladilo se, začalo pršet a najednou je celý ten zářiový šrumec se školní docházkou, kroužky a nabitou pracovní i koncertní agendou velice blízko. Bude podzim, bude zima, to je nevyhnutelné. Pokud to zůstane takto nějak, je to dobré. Budeme dělat co můžeme, protože víc než to ani dělat nemůžeme.
Taky jsme hráli v Mikulově, kde jsme se potkali s Kittchenem a taky Už jsme doma. Oproti severní Moravě je to navíc překvapivě blízko, vlastně hned pod Brnem. Je to opravdu krásná krajina, mírné úrodné kopce a skály nad nimi. Vůbec se věstonickým pralidem nedivím, že si to tam vybrali.