Pod oknem hotelu na ulici zpívá stará černoška. Na noc to naštěstí vždycky zabalí, ale jinak je tam brzy ráno i zase pozdě večer. Co jí schází v hlasu, to vynahradí na výrazu. Vypadá to tu až překvapivě hodně jako v nějakém americkém městě a nad centrem se tyčí Signal Hill z jedné strany a Table Mountain z druhé. Kousek dál je Atlantik a kdyby člověk plaval támhle, narazí už jen na Antarktidu. V přístavu se na sluníčku válejí líní tuleni a dost smrdí. Dokonce i jeden tučňák tam byl. Je to opravdu hezké a pozoruhodné místo, byť podle místních posledních třeba deset let v postupném úpadku. Je fakt, že všichni varují, abychom po setmění nevylézali ven a na ulici ani za dne není nedostatek podivných a otravných typů. V pátek po schůzkách jsme se podívali i do místní úžasné botanické zahrady. I tady mají nějaké ty skleníky, ale ne kvůli teplu, nýbrž aby nepršelo na pouštní rostliny a kaktusy, kterým by to vadilo. Za ten týden jsem asi snědl víc hovězího než za poslední rok – v podobě steaků a taky sušeného masa, což tu oboje mají skvělé a navíc dost levné.