pátek, 4. listopadu 2022

Žít tak, abych v okamžiku smrti ničeho nelitoval. Nebo aspoň ničeho zásadního. Páč takový okamžik smrti jak známo nemusí být za nějakých těch pětačtyřicet let jak bych si představoval, ale taky klidně hned. Což znamená moc nechlastat, věnovat se dětem, snažit se věnovat obecně dobrým věcem, věcem co lze označit za službu nebo tvorbu. Být vědomý a vnímavý. Šířit pozitivní vibrace. Nic novýho, ale udržet to v tom běžném denním kolotoči, žejo. 

Půjčil jsem si tunové minirypadlo a naučil se ho ovládat. Bylo to trochu jako vrátit se do dětství a hrát si znovu na pískovišti, akorát ve větším. Rýpal jsem od rána až do setmění a potom zase od rozednění až do oběda. Rozhrnul jsem část hromad hlíny, která zbyla po budování místnosti na filtraci vody, a srovnal tím spodní část dvorku. Vykopal jsem šlic na odvod filtrační vody. Vyhloubil jsem rovné místo na ohniště nahoře na kopci, aby se tam líp sedělo. Srovnal jsem na zkoušku kousek v místě vzadu na louce, kterému říkáme Masarykovna. Udělal jsem pár děr na maliníky a slivoně, abych se s tím tolik s krumpáčem nenadřel, až je zanedlouho přivezou. 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.