neděle, 20. března 2022

Poslední dny se skoro každý den probudím nad ránem a převaluju se v obavách, v nichž figuruje válka, dva projekty které musím odevzdat, a jestli mám nastálo hrát s VTM. Je to nerovná směsice, ale zaměstnává mě to všechno. VTM jsem nakonec napsal že teda jo, aspoň abychom spolu udělali desku. Je fakt, že si tam přijdu tak nějak hudebně kompetentnější než třeba v ILLE a taky že nám to spolu opravdu dost dobře hraje. Tak proč tomu stát v cestě, aspoň na nějakou dobu. 

Na jarní prázdniny jsme původně chtěli jet do Neapole, ale nakonec jsme se díky všeobecné nejistotě rozhodli zůstat v dojezdové vzdálenosti. Taky bylo potřeba řešit péči o babulku, což jsme dopředu nevěděli, ale nakonec bylo užitečné, že jsme byli poblíž. Celou dobu jsou jasné, slunečné a chladné dny. Dva dny jsem strávil sám s Žilvinasem na chalupě, což bylo hezké a udělali jsme tam různé jarní práce, spálili listí a klacky, posekali dřevo. Potom jsme v Praze nabrali holky a jeli do penziónu v Pilníkově, který někde našla Alelie. Nejsme žádní lyžaři, ale tentokrát jsme s Žilvinasem dvě dopoledne strávili na sjezdovce. Šlo mu to hrozně dobře, přitom samostatně lyžoval poprvé v životě. Chodili jsme taky všichni po výletech, vyjeli lanovkou na Černou horu a šli sáňkařskýma trasama dolů, stavili jsme se na Prachovských skalách. 

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.