Dny plynou rytmem práce z domova. Při padesáti tisících případů omikronu denně se už pandemická pravidla a karantény rozsypaly do takového navzájem nepříliš propojeného kocourkovského chaosu, který mám pocit většina lidí už respektuje jen na nejnižší přípustné úrovni. Ono to vlastně ani jinak nejde. Jsem zvědavej jak na tuhle dobu budeme hledět třeba za pět let.
Potkal jsem na ojedinělé recepci Šimona P. a po delší době jsme měli možnost si trochu popovídat. Bylo to fajn a přimělo mě to se na některé věci podívat jinak. Mimo jiné, že by bylo fajn, kdybychom jako rodina trochu víc cestovali, ať taky ty naše čučorky vidí že za tím naším prošlapaným místem existuje ještě úplně další a obrovský svět.
Měli jsme druhou zkoušku s V.T. Marvin, o den později se Čedok s omluvou ozval, že se ráno poté pozitivně otestoval. Tak co už s tím. Půjčil jsem si od Maťa prémiovou bednu 1×12, hraje to líp než moje stará 4×12. Taky jsem nechal opravit aparát a vyměnit lampy. Hraje to opravdu hezky, i když to pořád vedle tý masivní basy má těžkou práci. Začínám váhat jestli s nima aspoň neudělat desku, aby po tom období něco zůstalo, ale to by znamenalo tam zůstat aspoň rok a okolnosti to můžou rychle vyřešit za mě, pokud někoho najdou než já se vyžvejknu.
Na chalupu mě to teď ani neláká, hrozím se řešení toho neřešitelného železitého vrtu a rozježděné příjezdové cesty. Ono mě to asi ponoukne až bude čas sázet stromy a sazenice, ale teď tam ani není moc co dělat.