Vrátili jsme se včera po týdnu z chalupy, připravujeme se na nástup do prací, do školy, do školky. Uklidil jsem špajz, veden snahou zbavovat se věcí a vyhodil překvapivé množství věcí. Ani bych neřekl že se to tam všechno mohlo vejít. K tomu jsem poslouchal na random shuffle starou databázi iTunes. A včera jsem prozměnu trochu třídil fotky. Bylo to tedy takové trojí hrabání v minulosti. Naznal jsem, že jsou tam místa a období, ze kterých na mě dodnes jde trochu chlad, ale není to tak hrozné. Také jsem naznal, že se těch nepoužívaných věcí chci opravdu zbavovat. A tak jsem prodal midiklávesnici a prodám taky osmismyčkový by-pass strip. Nemůžu se zatím odhodlat prodat Les Paula Standarda, kterého mám od osmnácti, i když na něj mám kupce a vůbec na něj nehraju. Asi hlavně proto, že ty peníze teď nepotřebuju, tak je mi s přihlédnutím ke všeobecně očekávané inflaci milejší je držet v kytaře než na účtu.
Rok 2021 se zdá být takový přechodný mezirok, ve kterém se toho tolik nestalo. Můj obvykle tučný cestovní kalendář se smrsknul na jedno Chorvatsko, jedno Kosovo a jednu Ghanu. Letos se toho chystá už zase víc, ale bůhví jak to v téhle neplánovatelné době bude. Jsme spolu, máme se rádi, jsme zdá se zdraví. To stačí. Od návratu z Afriky se mi daří ráno meditovat. Nemůžu říct, že bych cítil nějakou masivní změnu, ale tu v téhle subtilní oblasti asi ani nelze čekat. Hlavně je potřeba to vydržet dál. Nebylo by od věci letos zajet na nějaké meditační ústraní, aspoň krátké. Taky od toho návratu nepiju alkohol, což mě baví a chci to tak na dohlednou dobu nechat. Pokud jde o hudbu, nemůžu říct že bych cítil nějaké silné puzení, ale vím že když se to rozjede, plní to nějakou důležitou misku psychických vah, o které jsem do té doby ani nevěděl že mě svědí, tak jsem tomu otevřený. Těším se na budování jedlé přírodní zahrady na chalupě, ale protože potřebuju fungovat taky v Praze, neupínám se k tomu moc, abych se neodkázal k věčnému roztržení. Takhle nějak tedy vstupuju do nového roku.