Byl to deštivý a domácí víkend, kdy jsme toho uvnitř domu mnoho posunuli. Například jsme se konečně na spaní přestěhovali do horní ložnice a neobýváme už celý den a noc jen jednu místnost jako venkovani před sto lety. Trochu se mi po tom stýská, bylo to vlastně fajn. Nahoře jsme to celé přešoupali a každé dítě má teď svou postýlku a svůj koutek. Dole díky tomu taky vznikla nábytková rošáda a k tomu jsem konečně vykachlíkoval stěnu pod dřezem (vznikla tam taková odvážná červeno-žluto-bílá mozaika jako plameny na kabrioletu) a vyrobil z půdovek odkládací plochu za sporákem u stěny.
Celou sobotu nonstop pršelo a země vděčně nasakuje vodu. Probíhá obvyklý květnový růstový spurt tmavě zelené trávy. V neděli vyšlo slunce a my se vydali na výlet do neznámých míst okolních lesů. Koupili jsme si předtím v Kartografii pár podrobných mapových listů a dozvěděli se tak o končinách, o kterých jsme neměli ani ponětí a přitom jsou v podstatě jen přes údolí. Například zasypané kutné jámy, obrovské rozlohy borůvčí (které přímo u nás jinak vůbec není), nebo údolí jak ze Šumavy. Byl opravdu krásný slunečný, křepký a vlahý den.
Dneska ráno zase prší a já pracuju u kamen v podkroví a poslouchám jak kryt komínu bubnují kapky.
Je to triviální, ale dochází mi, že se mentálně nebudu posouvat dál pokud se budu rozptylovat alkoholem, špatnou disciplínou a podléháním jiným obvyklým slabostem. Nějak jsem měl pocit, že to uhraju oboje, že mě to tolik neovlivňuje a mám na to všechno dost síly. Ale je to přece nesmysl. Jak jsi jednou přesvědčený že něco je nějak, musíš se holt snažit podle toho žít. Jinak se zatížíš, budeš si pěstovat napětí, které se ti nakonec nevyplatí, případně si zaplácneš mysl tisícerou planou kratochvílí abys od toho odvedl pozornost. A až se ti jednou zase rozsvítí, budeš toho ztraceného času litovat. Odpřesvědčit se silou vůle nelze, leda že se ti opravdu v hloubi změní pohled na věc.