V pátek jsem jel do Prahy, ale v polovině cesty jsem si uvědomil, že jeden z hlavních důvodů té cesty – dvě Ikea tašky se špinavým prádlem – stále leží v kuchyni na podlaze. Tak jsme tam jeli v sobotu znovu a všichni, aby se taky rodinka mohla jednou umýt. Cestou jsme to vzali přes naleziště trilobitů ve Skryjích, což jsme měli se Žilivnasem domluvené jako narozeninový výlet, ale kvůli karanténě z toho sešlo. Trilobita jsme nenašli, ale našli jsme řadu úlomků ulit a lístečků nějakých podmořských rostlin. Křachneš do kamene zednickým kladívkem a zkamenělina vykoukne na denní světlo. Předtím v tom kameni tiše dlela pět set padesát miliónů let – až přesně do tohoto okamžiku.
Koupil jsem taky na inzerát krásnou starou kredenc, kterou jsme pak vezli až odněkud od Poděbrad.
Začali jsme trochu promořovat, a tak se stavili na návštěvu Juditka s Jakubem a opékali jsme buřty a pili červené víno.