Další prosluněný a teplý den. Dneska se koupaly i děti.
Probudil jsem se zase jednou ve tři ráno a četl si. Zabral jsem až nad ránem a díky tomu jsme vstávali později než obvykle, ráno jsem nemeditoval a jako obvykle to pak už během dne nedohnal.
Vydloubali jsme ze země rezervní hromadu makadamu, který jsem nechal ležet na louce před pěti a půl lety. Země už ho skoro spolkla, ale většinu se ještě podařilo dostat ven.
Nic není stálé a všechno se mění. Zejména pak třeba dům na venkově, který je sám o sobě anomálie, kus nerovnováhy vyvzdorovaný lidmi na okolní přírodě. Pokud tu nerovnováhu neudržuješ, příroda si to zase začne brát zpátky. Na střeše je mech, skulinkou začne zatékat. Trámy zvlhnou a nahnijí, mezitím chodí dovnitř skulinkama plísně, mravenci, berušky, netopýři, myši, sviňky, komáři, pavouci, roztoči, kuny, vosy, sršně a můry. Jak jeden trám křupne, spadne krov, dovnitř začne pršet a pak to už půjde rychle. Stropy se propadnou, omítka smyje, pojivo nosných zdí se začne vymývat a drolit. Za dvacet let – z přírodního hlediska čas menší než nepatrný – tu bude jen boule porostlá kopřivama a rovnováha bude obnovena.