Laime měla oslavu a dostala odrážedlo, helmu s kočičkama, nosítko na panenky, hůlku co jsou v ní třpytky a velký balónek ve tvaru mořské panny, co nám od té doby brousí po bytě pod stropem. Udělalo to na ni všechno dojem.
Byl jsem se podívat na hudebních cenách Apollo. Pozvali nás, že jsme taky jednou byli nominovaní, což je hezké. Roxy bylo tak přiměřené poloplné, že tam nebyl nával, ale ani to nebylo vysloveně blbé. Zvíře jménem podzim mě baví. Začíná to trochu připomínat nějakou sektu, ale koneckonců proč ne. Ta deska je moc pěkná a podle mě to měli vyhrát. Margo má vtipný název desky, měl bych si ji poslechnout – že ji vůbec nominovali a že to produkoval Tomáš Havlen, kterého mám rád. Naživo to moc nevyznělo, handicapováno v Roxy tradičně blbým zvukem a taky mi přišlo, že holky to nemají naživo ještě úplně zažitý. Takže z toho pro mě bylo v lepších momentech něco jako taková slabší Never Sol a v těch horších přeúpěnlivá vyplápolaná holčičárna, při které si člověk přeje aby snad radši šly někam třeba jezdit na koních. Potom Khoiba, viď. Já je mám oba tak rád, známe se třeba dvacet let, vážím si jich jako muzikantů a jsou mi blízcí jako lidi. Ale pro mě to bylo prostě neuposlouchatelné, aspoň takhle naživo se zvukem z Roxy. Kdyby s tím talentem a s tím hlasem tak jenom chtěli dělat písničky, s melodiema a textama, to by byla taková pecka! Počkal jsem ještě na začátek Vojty Dyka – pěkný, takový řemeslný poctivý showbiz – a šel domů, protože na mě pořád leze rýmička a chtělo se mi spát.
Včera jsem se byl prozměnu podívat na zahájení Jednoho světa v Křižovatce. Cestou jsem potkal Ajku Slovákovou, kterou jsem neviděl dlouhou dobu. “Nie”, oponuje Ajka, “tak dva roky to mohly být”
“Tak schválně jestli jsi třeba viděla nějaký naše dítě”
“Jo, Žilvinasa, asi takovýho”, ukazuje asi půl metru (naležato)
“Tak vidíš, a za čtrnáct dní mu bude osm.”
“To nie je možné! Ale nebudu tě zdržovat, máš tady určitě práci”
“No já už tady šest let nepracuju”
Čímž chci říct, že to opravdu letí. Mimochodem, u lidí které vídám častěji to nevnímám, ale je zajímavé, že ti které vídám jen občas, už jsou spíš takoví pánové a paní než kluci a holky. To jen na okraj. Večer to byl pěkný, JS je už opravdu v rukou jiné generace lidí, což je dobře, a film Honeyland je fakt pozoruhodný. Ze začátku jsem se vnitřně trochu durdil proč je takový film na lidskoprávním večeru, ale ono to tam všechno tak nějak je obsaženo. Dobře jsem si pokecal s řadou bývalých kolegů a známých a jako obvykle mi tahle silná koncentrace fajn lidí vlila novou krev do žil. Ježto mám ten půst, je taky dost příjemné se probouzet maximálně s nevyspáním a nikoliv s kocovinou.