Došlo konečně na to, že jsme museli postavit cestu přes louku. Byly to chvílema nervy, když to vypadalo, že nevyjde materiál, že se to nepodaří dostatečně udusat, že se naložený náklaďák převrátí ze svahu nebo že něco provede s obecní příjezdovou cestou. Dopadlo to nakonec přijatelně a snad cestu na dlouhou dobu nebudeme muset řešit více.
Seděl jsem pak pod širou oblohou, na které se v klesajícím sluníčku formovaly dešťové mraky, večeřel špagety aglio olio z vlastního česneku a vlastní mrkev, pil kafe a sledoval vlaštovky jak honí hmyz a pískají vysoko nad rybníkem a měl pocit intenzivní blaženosti.
