středa, 6. prosince 2017, Yangon

Tak zase u nás doma v MK Hotelu. Přiletěl jsem v šest, spánku jen tři hodiny (k těm třem ze včerejška) a šup na schůzky. Matka s malýma dětma, co žili spolu na chodníku na kartónových podložkách, už tam nejsou. Doufám že za lepším. Mopslík na rohu už nelehává na betonovém květináči, teď spíš přímo v cestě. Béžová čuba, co lehávala rozcapená na chodníku, zase teď leží na rohožce pod tandoori pecí, kterou odminula asi zavřeli. Na rohu otevřeli dobrou seafood hospodu. Po městě zase přibylo obchoďáků, to jde fakt rychle.

Teď je hluboký večer a já se těším že se konečně vyspím. Je tu pěkně, mám to tu rád. Jezdil bych sem s rodinou na víkendy, kdyby to bylo o trochu blíž. Když se to tak vezme, znám se tu s mnohýma líp než s panem Sailerem od nás z chalupy.