středa, 7. června 2017, Sittwe   

Včera ráno jsem se šel projít horkýma ulicema. Nedaleko je opuštěná mešita, protože všechny muslimy vyhnali před pěti lety z centra města do slumů, normálně se tu po ulicích lynčovalo.

Kolem poledne jsme se vydali na letiště, v Yangonu si vyzvedli kufry, zase je odevzdali do jiného letadla a odletěli do Nay Pyi Taw. Nikdy jsem tu nebyl, je to opravdu zvláštní místo, nepodobné zbytku Barmy. Účelově postavené město v podstatě uprostřed ničeho, osmi a víceproudové dálnice, po kterých skoro nic nejezdí, nákupní centrum jako kráva – vlastně první plnohodnotně západní, které jsem tu viděl. Ve městě nebydlí skoro nikdo jiný než úředníci, expati a obslužný personál všech těch vládních úřadů. Není to tak příšerné jako třeba Astana, přecejen je tu aspoň teplo a zeleno, ale je to úplně jiný svět.  

Už se to zas krátí. Těším se domů, ale pobudu tam jen týden a pak zase mizím do Tel Avivu.