Byl jsem na obědě s Davídkem Landštofem v Javánce. Prsty od chili, přišel ze záchoda a stěžoval si, že ho to tam teď pálí. Moje žena Alelie, kterou má v telefonu uloženou podobně jako mě, se dost divila, když jí později přišla od Davídka sms “Furt mě pálí pytlík!”
Abychom si to vyjasnili (vole, co píšeš mojí ženě vo svym pytlíkovi?), šli jsme večer běhat do Stromovky. Krásný letní večer, skoro až příliš teplo. Uběhli jsme osm kilometrů, což je na mě až dost. Ten šílenec běžně běhá dvakrát tolik. Pak jsme leželi ve vodě zmíněného rybníka, koukali na hvězdy a od Šlechtovky nám k tomu hrál Justin Lavash. To je ti zajímavý, některý muzikanty, třeba právě Justina nebo Lenku Dusilovou, okamžitě spolehlivě poznáš po zvuku, i když je to třeba zdálky nebo v hluku, mudrovali jsme ve vodě. Život je dobrý.
Justin zrovna dohrál, tak jsme ho šli aspoň pozdravit. Ukázalo se, že zatím neřešil jak se s kytarama, efekty a PA bednama dostane odtamtud domů a se svýma zádama sotva něco z toho unese. Tak jsme si s Davídkem každý vzali na záda jednu PA bednu, podělili se o zbytek a došli s Justinem až domů do Holešovic, páč je to kamarád a navíc to bylo v podstatě při cestě.
Parádní večer. Dneska chalupa a nakládání suti na kontejner.