Když vychází slunce, z obzoru moře se tyčí hora. Jsem v tomhle hotelu posedmé, dohromady jsem tady koukal na moře třeba měsíc, ale té hory jsem si nikdy nevšiml. To se přitom jen tak nepřehlédne – hora na obzoru. Je možný, že tam nebyla? Možná vyrostla z moře.
Hledal jsem hrdinně bergamotové citróny, ale do Marche Central jsem dorazil když už měli zavřeno a u zeleninových stánků v La Marsa říkali, kdepak, to mají jen tam.
Lezu ráno do toho venkovního bazénu, venku je tak maximálně dvanáct stupňů a voda je na tom ještě hůř, já se svlíkám z džín a svetru do plavek a vždycky kleju jakou blbost jsem si to na sebe zase vymyslel. Pak se ponořím do vody, šokovaně v duchu zvolám jedno poslední “no ty vole!” a nezbývá než začít plavat. A ono se to brzo zlepší.
Jsem utahanej ale dobré mysli, jedu domů.