Teplice jsou opravdu poněkud depresivní prostředí. Ale byl krásný jarní den a jeli jsme Hautalou, všichni Alaverdi plus Kittchen jako takový školní výlet, což byla sranda a spolehlivě to převážilo. Nikola s Jirkou dali dohromady fajn program a i když moc lidí nepřišlo, všichni jsme si to užili. Sevírovat pozitivní vibrace na konci depresivně sudetského večera je taky fajn. Dobrý zvuk, Alaverdi se hrálo vysloveně dobře. Pak zase domů, do postele ve dvě, a ráno hned na chalupu, tentokrát s babulkou, abychom ji taky někdy vyvezli na vzduch a ukázali jí co je od poslední návštěvy před dvěma lety nového (nového je toho dost). Uvařil jsem přímo na dvorku polívku se spoustou kopřiv a bršlice, taky salát ze šťovíku a pampeliškových listů a taky rybí prsty s bramborovou kaší, aby to menu nebylo zase až tak úplně šprťácký. Vytáhli jsme si pak ven postele, leželi pod peřinama a koukali jak se smrkové koruny hýbou ve větru.
Po dvoře v plném slunečním světle lítal nějaký popletený netopýr. Vydržel to chudák snad hodinu a občas ho honili první jarní motýli, což byl dost neobvyklý pohled.
Jak už to tak chodí, je-li v sobotu koncert mimo město, tatínek je v neděli poněkud zombík. Ale ono to nevadí v takový den. Venku teplo, slunce, rozmlžené mraky a začíná jaro.
Začátek jara je asi vůbec ten nejlepší čas, říkám si. Všechno začne.