středa, 30. března 2016

Jednu noc mě vzbudila představa jak stojím na pódiu v Jazz Docku a říkám publiku: “Tady náš bubeník Hop se jmenuje ve skutečnosti Petr Odstrčil, což se tak nějak obecně ví. Méně se ale ví, že je to veliký fanoušek Pavla Bobka. Dokonce si nechal legálně změnit jméno na Petr Odstrčil-Bobek”. 

O něco později mě zase vytrhlo jméno slavného slovenského slowjazzového muzikanta – Lážo Plžo. 

Alelie půjčila z knihovny knihu o Emilovi od Astrid Lindgren. Já jsem jako malý nesnášel Děti z Bullerbynu, tak jsem impulzivně zvolal “Emil – debil!”. Žilvinasovi se to hrozně líbilo a dlouho pak volal “Emil – debil” na Alelii, protože té se to naopak nelíbilo vůbec, jak by to taky asi dopadlo kdyby náhodou do školky přišel nějaký Emil. 

Ráno jsme se probudili a Žilvinas si to chtěl vyzkoušet znova, nadzvednul Alelii peřinu a zvolal poťouchle “Emil – drobil!”. Pak se zarazil, naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha: “Tatíí, jak jsi to včera říkal?” 

Zpíváme si doma Bednu od whisky a Žilvinas nás překvapí dotazem kdo prý je pan Zvoneček. 

No jasně – “tak kopni do tý bedny, ať [pan Zvoneček]á!”

Dlouhý velikonoční víkend jsme strávili na chalupě a já jsem si odpočal. Myslím mentálně. Jinak fyzicky jsem ztahanej jako kůň. Je zvláštní, jak se ta mysl tak nějak zanese a pročistí to zase až pár dní mimo město. Dobré naopak je, že tohle aspoň zatím funguje dost spolehlivě a baterky se začnou rychle dobíjet. Je tam překrásně, cítím se tam opravdu naplněný, dny se mění jen počasím a ročním obdobím. 

Byli jsme se projít ke Kounovským řadám, hlavně abychom utekli z domu před případným atakem koledníků. 

Bouracím kladivem jsem rozbil zbytek ošklivého betonového přístřešku, který tam ještě od léta zbyl, a betonovou drť rozvezl do cesty. 

Taky jsem porazil mrtvou třešeň a vršek staré jabloně (jde z toho respekt, kinklat se s motorovou pilou v koruně vysoko nad zemí a doufat, že se ta masa dřeva zřítí kam si myslím).

V koruně pahýlu třešně jsem začal stavět houpačku ze starých trámů. 

Zryl a rozšířil jsem záhonky a zasadili jsme různou zeleninu. V téhle oblasti jsou díky jílovité půdě, slimejšům a mojí neochotě zalévat vzácnou vodou ze studny zatím úspěchy dost skromné, ale určitě se to už brzy rozběhne!

Dřevěného požárního Mercedesa jsme přebarvili na modro, čímž z něj vznikli policajti. 

Rozhodl jsem se, že v létě postavím pec, protože mít pec je nejlepší a můj šumavský strýc Pepan tvrdí, že taková jednoduchá pec není zdaleka tak těžká jak se zdá. 

Rostou česnekové výhonky a taky malinké kopřivy a bršlice, všechno se to dá naházet do polívky, i nádivku s kopřivama jsem udělal, a taky vánočku. 

Přijeli jsme v úterý odpoledne nadmíru špinaví, umyl jsem se a šel na zkoušku ILLE, páč před pražským koncertem se opakování sluší. Přestože jsou to ty stejné písničky, není to ani nudné. Hrajeme teď živě tak málo že to mezitím zapomínáme, a tak i běžný repertoár je pro hráče plný napětí a vzrušení. Zítra JazzDock.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.