středa, 3. února 2016, Tunis

Svítí sluníčko, je hezky. Jako obvykle, přijíždím sem lehce načuřený na arabské prostředí a jeho věčné problémy a problémky a jako obvykle, to nastavení se rozpouští, když tu chvíli jsem a potkávám se s lidma. Tímto nic proti tomu, že tu u nikoho není jistý nakolik mu přesně lze věřit (to je ovšem pravda leckde). Velmi rychle každopádně vysvitne, že lidé jsou prostě zase především lidé. Kéž by si to u nás takhle mohl oživovat každý. Když do předsudků zapadnu takhle rychle já, který se dejme tomu sem tam někam podívám, co má dělat tajhle Franta z Bruntálu? 

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.