pátek, 23. ledna 2015

Přišla mi litinová grilovací pánev Lodge (jo!) a na ní taková americká vlaječka. 

“Ňáká vlaječka”, glosoval to Žilvinas, když mi zvědavě koukal přes rameno. 

“To je americká”, povídám a pověsil jsem mu ji na řídítka od motorky. 

“Můžu jet do Ameriky”, vyvodil Žilvinas. 

“To ne, to bys musel přes moře, a to je spóóusta vody”.

Žilvinas tu představu chvíli vstřebával. 

“Můžu v botách?” zeptal se nakonec. 

Tuhle jsem přišel z práce, sedl si na gauč a hrál a akustiku, zatímco Žilvinas kolem skákat do rytmu. Žilvinas měl rýmu a Alelie nerada viděla, když v takovém stavu příliš blbnul. 

Žilvinas si toho byl vědom. 

“Tatí, už nebrnkej, nebo budu zase celej rozparáděnej!”, požádal mě.  

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.